Zatímco u nás je historie sportu stále ještě záležitostí provozovanou převážně amatéry nebo novináři, ve světě je sport jakožto kulturně-historický resp. kulturně-antropologický fenomén uznávaný za hodný pozornosti, a především zkoumaný, hovoří se o sport studies atp. Ojedinělým příkladem českého autora reagujícího na tuto vlnu zájmu je Jan Děkanovský, autor knihy Sport, média a mýty (Praha 2008).
Malý příklad tohoto „vytěsňování“ sportu z oblasti muzikologické: Přestože česká hudební historiografie si všimla pozoruhodné vlny skladeb se sportovní tematikou (lépe řečeno reflektujících sport), vynořivší se ve dvacátých letech a nepochybně související s obdobnými tendencemi v hudbě světové (viz např. DČHK II, s. 448), zůstala toliko u konstatování této skutečnosti, aniž by se pokoušela tento jev a jevy podobné hlouběji vysvětlit (pro literaturu k tomuto tématu viz SČHK, s. 290) ať už z pozice klasické hudební historie nebo lépe z pozice kulturně- či sociálně-historické, sociologické nebo antropologické...
Nyní k samotnému recenzovanému sborníku. První věc, která mě na něm zaujala, je skutečnost, že téměř nikdo z autorů jednotlivých příspěvků není muzikologem. Jde o publikaci v pravém slova smyslu mezioborovou: skutečně nemá smysl vyjmenovávat „profese“ jednotlivých autorů, neboť okruhy témat spjaté se současným diskurzem o kultuře (nejen ve smyslu cultural studies nebo kulturologie) přesahují tradiční dělení humanitních/sociálněvědných disciplín. Jednotící myšlenkou sborníku je tvrzení, že hudba i sport jsou vysoce významné kulturní formy, jejichž vztahy a průniky byly tradičně značně přehlížené; tedy zejména staví oba kulturní fenomény na stejnou úroveň, nerozděluje je (násilně?) ve smyslu tradičních hierarchizujících a evaluativních dichotomií typu „umění/zábava“ nebo „vysoká kultura / nízká kultura“ apod.
Shrňme stručně, heslovitě obsahy jednotlivých článků. Úvodní esej – obecně vztah sportu a hudby, cíl publikace (Bale a Bateman); psychologické, psychosomatické a ergogenické efekty hudby ve sportu (Karageorghis a Terry); vliv videa a hudby na emoce a motivaci (Loizou a Karageorghis); řízení předstartovních emociálních stavů pomocí hudby (Bishop a Karageorghis); hudba a krasobruslení (Harman, Garbato a Forberg); hudba a dánské populární sporty (Eichberg); populární libreto Pietra Metastasia L’Olimpiade a příběh olympijských her, tedy hudba jako historie sportu (Segrave); „tenisové kompozice“ (Schwab); sport a hudební modernismus desátých až třicátých let dvacátého století – jde o článek mající silný vztah k dějinám české hudby (Bateman); hudba a rituály spjaté s FA Cupem (Hill); populární hudba a sport (McGuinness); rocková hudba jako „support“ švédského fotbalu (Porsfelt); hudba a Keltská sportovní asociace (GAA) v Irsku (Cronin); kriket a calypso v karibské kulturní oblasti (Westall); hudba a sport v televizi (MacLean). Jak je vidět z tohoto stručného výčtu, okruh témat, jimiž se zabývají jednotlivé příspěvky, je značně široký, multidisciplinární a nepochybně také dále hojně rozšiřovatelný.
Recenzovaný sborník vřele doporučuji jako nesmírně podnětný soubor textů nejen pro odborníky z akademického prostředí, ale rovněž pro kohokoliv, kdo chce rozšířit své chápání pojmu kultura.
Anthony Bateman – John Bale (edd.): Sporting Sounds: Realtionships bertween sport and music. Routledge, Abingdon – New York 2009, 288 s.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
