Stoleté oslavy s Ondrášem a Haraficou

Ku příležitosti letošního kulatého výročí vzniku samostatného československého státu bylo po celé republice uspořádáno nespočet koncertů a jiných kulturních akcí. Stejně tak se k oslavám tohoto významného jubilea připojil i brněnský orchestr lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru Ondráš s cimbálovou muzikou Harafica z Uherského Hradiště. Ti si společně se svými hosty připravili pořad Kde domov můj?!, který ve dvojkoncertu proběhl v Brně a Uherském Hradišti. V prostorách brněnského Sono Centra se koncert uskutečnil ve čtvrtek 15. listopadu.

Ondráš se jako jediný profesionální soubor svého druhu v České republice nesnažil oslavy pojmout na vlastní pěst a společně s Haraficou tak vytvořil početný ansámbl lidových nástrojů určený k představení skladeb z repertoárů obou těles ve společných aranžích speciálně upravených pro tuto událost. Mezi hosty koncertu patřili vedle dívčího sboru Ondráše uherskohradišťský dívčí sbor Darebnice, spolupracující s Haraficou od roku 2005, mužský sbor Staroměští mládenci ze Starého Města a pěvečtí sólisté Marian Friedl, Tomáš Koláček a Jiří Slavík, který jakožto nadaný multiinstrumentalista zároveň zaujal místo ve dvoučlenné violoncellové sekci orchestru. Průběhem večera diváky provázela dvojice David Pavlíček a Ladislav Šimeček.

První polovina koncertu byla zahájena svébytnou instrumentální skladbou Zbojné z Kopanic v aranži cimbalisty a uměleckého vedoucího Harafice Petra Gablase, který upravil i dvě následující skladby. Houslový dialog primášů Jaromíra Kučery (Ondráš) a Martina Melichárka (Harafica) za doprovodu plně znějícího orchestru nastínil lidovou atmosféru večera podpořenou značným virtuózním a symfonickým charakterem. Další série písní Hudecké z Bílovic se již neobešla bez zpěvu členů ansámblu. Oproti verzi, jíž se Harafica prezentuje na svém druhém CD, byla navíc obohacena o lyrickou melodiku violoncellového partu. Při skladbě Prečo si sa milý… se na pódiu poprvé objevily oba dívčí sbory. Společně se spojily v téměř dvacetičlenné těleso, které tempově a dynamicky gradující skladbě dodalo náležitý náboj. Zcela kontrastně tak za komorního doprovodu dvou viol, violoncella a kontrabasu vyzněla následující píseň Už se všeci oženili v rustikální úpravě a pěveckém podání Mariana Friedla, jenž dal vedle svého zpěvu vyniknout i vlastnímu umu hry na koncovku a osobitému kontrabasovému projevu Jiřího Slavíka. Návrat k bohatšímu zvuku orchestru nabídlo vrcholné číslo předpřestávkového programu – ryze instrumentální skladba Pod Šiatrom ve virtuózním aranžmá Ľudovíta Daniela. Možnosti hry na cimbál zde představili jak Jan Tarabus a Ondřej Tofel z Ondráše, tak již zmiňovaný Petr Gablas. Ten se postaral o úpravu písně Vyletěl sokol, ve které se sóla zhostila členka dívčího sboru Ondráše Veronika Krejčová. Intonačně bezchybnému a čistému projevu sekundoval početný smíšený sbor se submisivním doprovodem orchestru, jehož houslisté dostali možnost předvést svou hráčskou úroveň při poslední skladbě první poloviny koncertu – dynamické a virtuózními sóly prokomponované instrumentální skladbě Podpolianské prekáračky aranžované Lubomírem Graffem.

Foto: David Poul

Po pauze odstartovalo druhou část programu vokálně-instrumentální číslo Idzie z góry zbójnícek v úpravě Romana Gilla. Charakter sveřepé goralské muziky se zde s občasnou mezihrou ansámblu snažilo svou hrou na autentické smyčcové nástroje goralského instrumentáře přiblížit trio Jaromír Kučera, Ondřej Tomečka a Ondřej Vinkler. Další z úprav Petra Gablase byla s gradujícím tempem dur-mollově oscilující série písní Ach, mamičko moja, kde se zpěv dívčího sboru vhodně doplňoval s volným doprovodem cimbálů, orchestrálními mezihrami a příznačnými pasážemi fléten a klarinetů. Svou muzikální všestrannost dokázal při vlastním pěveckém přednesu, houslovém doprovodu a nápadité harmonizaci lidové písně Kebys vedzela Jiří Slavík. Důmyslná hra s instrumentací zde byla vedle orchestrálního klimaxu skladby reprezentována píšťalou a „podomácku“ upraveným klarinetem v interpretaci Mariana Friedla. Série písní z Bílovic V tom zeleném hájku, upravená houslistou Ondráše Ondřejem Bazalou, působila svou tradičnější harmonizací, doplněnou o autentickou, sólovými předzpěvy protkanou prezentaci mužského sboru Staroměští mládenci, kontrastně k dříve provedeným Hudeckým z Bílovic. Následovala píseň Jedú chlapci, jedú pro sólový dívčí hlas, kontrabas a cimbál. Úprava Petra Gablase se vyznačovala poeticky až sentimentálně pojatou kontrabasovou linkou se spíše korepetiční úlohou cimbálu. I přes vydařený expresivní projev se však drobným intonačním a artikulačním nepřesnostem nevyhnula sólistka písně Barbora Machová, členka dívčího sboru Darebnice. V prokomponovaném díle Petra Gablase Uherské vojny pro sólový mužský hlas, smíšený sbor a orchestr vyniknul hlavně poslední host koncertu, sólista Tomáš Koláček, jehož glissandy zdobený zpěv rozezvučel celý sál. Číslo plné nečekaných kontrastů bylo završeno grandiózním finále, do kterého se zapojili všichni účinkující. Ti na pódiu zůstali i pro závěrečnou aranži Dievčence od Lubomíra Graffeho. Pozoruhodným prvkem poslední skladby večera byla zejména nápaditá práce s vedením a dynamikou hlasů na pozadí soudržně hrajícího ansámblu.

Foto: David Poul

Pořad Kde domov můj?! nabídl koherentní program postavený na postupné gradaci, která byla umocněná kontrastem nejen v rámci jednotlivých čísel, ale i mezi skladbami samotnými. Hudebníci se navzdory plnému nasazení neubránili občasným nejednotným nástupům a drobným intonačním nejistotám, jinak však orchestr podal kvalitní výkon a na pódiu působil veskrze pospolitě a konzistentně. Sbory i sólisté výkonu ansámblu zdatně sekundovali a svými přednesy kontinuálně dokreslovali nastolenou atmosféru. Upravovatelé ve svých bohatých aranžích naplno využili instrumentační i akustický potenciál orchestru, který by tak svou majestátností mohl v ledasčem konkurovat plně znějícím symfonickým orchestrům. Koncert se tak stal důstojnou oslavou stého výročí vzniku Československa a vítaným osvěžením kulturní nabídky města Brna.

Foto: David Poul