V roli Sweeneyho Todda se představil Štěpán Kaminský. Zaujal mě svou precizně odvedenou hereckou prací, důsledností každého kroku či gesta, které udělal. Místy Sweeneyho důležitost převyšovala Katarína Mikulová v roli madam Lovett, ovšem toto bylo naprosto na místě, protože madam Lovett je právě tím "krkem", který hlavu Sweeneyho Todda řídí. Vyniknul především její nedocenitelný temperament a energie. Skvěle obsazen byl Jiří Daniel v roli Anthonyho Hopea – Jiří je zkrátka prototyp zamilovaného mladíka. Smůlu při výběru rolí měla Kristýna Štarhová. Byla naprosto úžásná herecky, pro roli se hodí barvou svého hlasu, ovšem nikoliv rozsahem – Kristýna je znatelný alt a její role vyžadovala soprán. Zajímavý byl vztah soudce Davida Janoška a jeho sluhy Daniela Rymeše. Při prvním vstupu na jeviště jsem zprvu myslel, že jsou vztahy nastaveny obráceně, vzhledem k tomu, jak dominantně sluha působil a jak zdeformovaně v držení těla byl zobrazen soudce, ale pak mi došlo, že se jedná o režijní nastavení charakteru soudce Turpina jako zrůdy, což se mu promítalo i v těle. Naprosto skvostná byla v roli chlapce Tobiase Michaela Baladová. Místy jsem i při zpěvu myslel, že před sebou nemám ženu hrající chlapce, ale samotného chlapce. Markéta Pešková ztvárnila Žebračku a Sweeneyho ženu Lucy v jedné osobě. Při Sweeneyho retrospektivě se sice v pozadí prochází jako Lucy, ale ani po odhalení její pravé totožnosti se mi bohužel zpětně nespojila zoufalost, kterou hrála, s dávno zašlým půvabem, kterým měl být její výkon protnut také.
Dekadentně pojatý Sweeney Todd ve mně přes všechny své maličkosti zanechal kladný dojem, na všech absolventech muzikálového herectví je znatelný pokrok od jejich první inscenace, ale především divákům sdělil důležité poselství: pozor, pomstychtivá bytost jako Sweeney se může skrývat i mezi námi, ne-li přímo v nás!