Pro koncerty, kdy více než na konkrétních skladbách záleží na souznění a propojení muzikantů, je divadlo Husa na provázku naprosto ideálním prostorem. Kapela je ze tří stran obklopená obecenstvem a v podstatě z každého místa v sále je vidět na podium. Nezbytná komunikace mezi hudebníky plynule přechází také mezi diváky, tím se vytváří spousta energie a vzájemným působením vzniká nezapomenutelná a obtížně popsatelná atmosféra.
Práce s rytmem v podání Chrise Davea nedá posluchači ani na chvíli vydechnout. Prostor pro drobnou relaxaci, kterou potřebuje při takovém výkonu a soustředění především bubeník samotný, přicházel při baladických sólech kytaristy Isaiaha „Sharkey“ Thomase. Dave s Thomasem působili dokonale sehraně, téměř jako dvojčata a při jejich hudebních dialozích chvílemi zůstával rozum stát. Basovou linku po celý večer poctivě udržoval Nick McNack, ale sóla v jeho podání jsme se v průběhu koncertu bohužel nedočkali. Čtvrtým členem Drumhedz byl trumpetista Keyon Harrold, který trošku bojoval se zvukem. Používal různé efekty, které ale z mého pohledu nebyly nutné, a pasáže, kdy zvukové modulace vynechal a hrál přímo nebo jen s dusítkem, byly ve skutečnosti mnohem zajímavější. Kromě této maličkosti plynul celý více než hodinový set bez jakýchkoli problémů a pokud divák dbal počátečních pokynů lídra kapely a naladil se na spontánní nepředvídatelnou vlnu Drumhedz, odcházel jednoznačně povznesen. Těžko se vyjadřují pocity z tak intenzivního zážitku, kterým koncert byl, ale slova odposlechnuta z odcházejícího davu myslím vystihují hodně: „Proč v Bibli nepíšou, že bůh umí hrát na bicí.“
Při následné autogramiádě i sami hudebníci konstatovali, že si vystoupení velmi užili. Že se jim hrálo výborně a pochvalovali si přijetí a pozornost obecenstva. Intenzivnější dojmy si pak kapela se svým publikem mohla vyměnit v rámci workshopu, který se konal další den na JAMU.
Psáno z koncertu konaného 13.dubna 2014, Husa na provázku – Chris Dave and the Drumhedz