Tradiční jazzový večer v tradičním jazzovém klubu (24. 4.)

Tomáš Vrtek Kritiky 2016

Letošní 15. ročník Jazzfestu Brno se pomalu ale jistě řítí do cílové roviny. Třetí večer od konce byl tentokrát ve znamení klasického klubového prostředí (hrálo se v Alterně) a tradičních českých jazzových seskupení.
Jako první vystoupilo klasické klavírní trio WUH, což, jak jsme mohli zjistit v programu či během koncertu, jsou počáteční písmena příjmení muzikantů (Skip Wilkins piano, František Uhlíř kontrabas, Jaromír Helešic bicí). Svůj set odstartovali skladbou od Jerome Kerna Pick yourself up, která byla uvodena klavírním intrem Wilkinse, které pozvolna přešlo do tématu ve swingovém medium tempu. Hned od začátku vynikl krásný čitelný zvuk, který je v Alterně vždy excelentní – ještě jsem snad nezažil špatně nazvučený koncert, a to už jsem jich tam odchodil a odehrál pěknou řádku. Obzvlášť perfektně čitelný byl kontrabas, který díky dřevěnému zesilovači a samozřejmě Uhlířovým technickým schopnostem takřka zpíval. A opravdová pastva pro uši nastala ve Wilkinsově kompozici Na Moravě, orámované moravským lidovým nápěvem hraným arco na kontrabas a mezitím probíhalo melodické, ale co do kompozice velmi moderní jazzové téma. V přídavku jsme se dočkali překvapení v podobě zpěvu Skipa Wilkinse, jenž si posléze dopřál i scattové sólo. Jediná věc, která by se muzikantům dala vytknout, bylo zbytečně moc hraní. Je zřejmé, že všichni zúčastnění hrají dobře, hodně a rádi, v některých momentech té energie bylo trochu moc. Na druhou stranu je pravda, že při jejich kvalitách a sehranosti si tohle klidně mohou dovolit a jejich pojetí klavírního tria má i dost možná díky tomu místy až Evansovský charakter.
Po přestávce vyplněné pečlivým dolaďováním piana přišel na pódiu Petr Beneš se svým kvartetem a hostem Miroslavem Hloucalem. Tento klavírista, který nedávno absolvoval obor Jazzové interpretace na brněnské JAMU, s sebou přivezl kromě kapely i novou desku, kterou zde i pokřtil. Koncert stejně jako album začal klavírním intrem, na nějž volně navázala skladba Rachel’s children. Hned od prvních tónů byla stejně jako v první polovině patrná sehranost všech hudebníků, zejména rytmika, ve složení Marek Urbánek bicí, Tomáš Baroš kontrabas a pochopitelně i leader kapely hrající na piano, šlapala jak dobře promazaný stroj, což velmi usnadňovalo život hlavním sólistům Ondřeji Štveráčkovi na tenor saxofon a Miroslavu Hloucalovi na trubku, kteří logicky dostávali v improvizaci nejvíce prostoru.
Po úvodní skladbě přišlo na řadu zklidnění v podobě skladby Sarah is watching me, kde Štveráček předvedl výbornou práci s motivy a pentatonikami, jimiž je tak charakteristická jeho hra. Poté následovala dvojskladba věnovaná Benešovým dcerám Ráchel a Ruth. Ve druhé jmenované se evidentně autor nechal inspirovat kompozicí Pata Methenyho Phase dance – bohužel se mi nepovedlo zjistit, zda to byl záměr či náhoda, nicméně klavírní motiv na začátku o tom jasně svědčí. Poté následoval již avizovaný křest. Brněnským kmotrem nemohl být nikdo jiný, než moderátor jazzfestu a kapacita přes dějiny jazzu Jan Dalecký. Po tomto zpříjemnění muzikanti zahráli ještě skladbu Unusual neighbourhood s výrazným Urbánkovým moderním groovem a jako přídavek ještě Going on a trip s krátkými sóly, což Beneš neopomněl zdůraznit, že i takoví hudební „exhibicionisté“ dokážou zahrát i krátká sóla.
Ke zvuku a hráčským schopnostem rovněž není moc co dodávat, snad jen místy přehnané exhibice Ondřeje Štveráčka a občasná velmi ostrá Hloucalova trubka. Ale jinak i tento koncert dokázal, že i Česká republika je líhní talentovaných jazzových muzikantů.

Jazzfest Brno 2016
Wuh Trio
Betr Beneš Quartet + Miroslav Hloucal
24. 4. 2016, Alterna, Brno