Pokud jde o rozvržení výstavy, je třeba ocenit cit, s jakým kurátor Petr Ingerle situoval díla „válečná“ do místnosti s napůl bílou, napůl khaki omítkou, expresivně doplněnou o ústřední stěnu výrazných pastelových barev. Při vstupu má divák před očima malby českých kubistů. V kontrastu děl Bohumila Kubišty Oběšený (1915) a Václava Špály Duha (1913) vyvěrá na povrch specifická flexibilita, s níž je duše umělce schopna z jednoho údobí vytěžit mnoho rozmanitých prvků. Malby se nacházejí v jedné rovině s kresbami Františka Kupky Blaničtí rytíři (kolem 1918) a Bratr Kryštof (kolem 1918), z nichž každá v sobě nese jiný nádech doby. Tuto tvorbu doprovází, v přední části stěny, tři sochy Gutfreunda -Při toaletě (1911), Hráč na Cello (1912 – 1913) a Úzkost (1911), v níž Gutfreundúspěšně uplatnil moderní tendenci objemu a představy proměnlivého kosmu, objevujícího se jen v útržkovitých reflexích. V jejich blízkosti se nacházejí také tři exponáty německých ochranných masek, využívaných v první světové válce. Za optickým předěl výstavy lze označit onu barevnou stěnu, které je spoře doplněna dvěma díly z české válečné tvorby, a to malbami Alfréda Justitze V přírodě (1914) a Jana Trampoty Akt v křesle (1912), které ve svých ponurých detailech přináší jakoby ohlas dusivého tlaku nejistoty, v jejichž liniích však divák může objevit optimistický nástin vnitřního světla.
Druhá strana této emočně nabité masy je věnována válečným kresbám Gutfreunda Odpočinek (1915), Na frontě (1915), či Útok na bodáky (1915). Kontrast mezi ustrnulým bytím tábora a zuřivým zápasem probouzí dojem duality válečníka, vykresluje hranici mezi klidem před bitvou a vřavou v první linii. V popředí se může návštěvník obdivovat exponátu francouzského polního telefonu.
Vnímavý divák zde nalezne unikátní soulad protikladů, které se k Velké válce vážou. Úzkost, zoufalství a depresi v kontrastu s nadějí a radostí, nevyčerpatelný pramen humoru, ač s hořkou ironií. Zde se setkávají dva světy, umělecké zaujetí pro přeměnu syrových emocí v prvky stálé a svébytné s technikou a praktickým pokrokem, tvárnými pod planoucím zrakem génia, který se nenechá zahnat chaosem a z jedné z nejděsivějších epoch lidstva dokáže vykřesat diamanty nenapodobitelných uměleckých kompozic.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
