Již čtvrtý ročník abonentního cyklu Bacha na Mozarta zahájil 29.9. v Besedním domě soubor Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta Romana Válka. Za názvem Sturm und Drang se skrývala poměrně odvážná dramaturgie, která se od nadcházejících koncertů cyklu odlišila zejména uvedením soudobé skladby. Ačkoliv první polovina měla některé nedostatky, po počátečním vzdoru se ona pomyslná bouře dostavila a výsledný dojem tak mohl být pro posluchače převážně kladný. Večer byl zahájen concertinem pro klarinet a orchestr Sturm&Drang Lukáše Hurníka, což zřejmě (jak název napovídá) určilo ráz koncertu, přesto je však dramaturgický záměr nejasný. Je sice zajímavé postavit hudební trend proti jeho současné reflexi, nicméně Sturm und Drang je koncept obtížně aplikovatelný pouze na hudbu. Z programu večera se mu blížila krom zmiňované první skladby snad jen závěrečná Vranického symfonie, šlo tedy pravděpodobně o snahu vytvořit kontrast mezi tímto a charakterově velmi odlišným dílem Bendovým a Kramářovým.
Sturm&Drang je ovšem zajímavým počinem plným kontrastů; střídání sóla klarinetu a orchestru symbolizující vzájemné míjení se, zpočátku výrazná a neklidná pasáž měnící se v melancholický nářek. Orchestr působil intonačně neklidně, což přikládám na jednu stranu autorskému záměru, na stranu druhou problému orchestru s jiným laděním nástrojů, než jaké je zvyklý. Co naopak celý koncert pozdvihovalo, bylo sólo na klarinet Ludmily Peterkové, která od současného přes starší repertoár projevila naprostou profesionalitu, krásnou barvu zvuku (kterou ovšem uměla přizpůsobit situaci) a osobitý výraz i v obtížných pasážích, nehledě na její nachlazení, které hru na klarinet poměrně komplikuje. Následná pauza vzniklá přelaďováním na klasicistních 430Hz nepůsobila rušivě díky tradičnímu vystoupení historických postav vcelku vtipně lákajících na celý cyklus.
Velmi kontrastní vůči skladbě předešlé byla 5. Symfonie G dur Jiřího Antonína Bendy. Dílo harmonicky čisté a čitelné vyžaduje obzvláště lehké, precizní a rytmické provedení, kterého se divákům – minimálně v první větě – bohužel nedostalo. Výsledný dojem byl spíše těžký, jako by orchestr hrál trochu s nezájmem a námahou. To přičítám zejména hornám, které v této symfonii mají sice nepříliš náročný, zato však výrazný a důležitý part. Intonace u nich po celou dobu kolísala a zejména jeden z hornistů očividně neměl svůj den, jelikož mu ujelo více přešlapů, než by bylo možno přehlédnout, a to i v harmonicky ne tak nepředvídatelných kusech. Dirigentem dramaticky vedené Andante dojem vylepšilo, ale ve třetí větě se o pozornost obecenstva opět ucházela hlavně horna, jejíž závěrečná septima se nakonec vítězoslavně rozezněla celým ztichlým sálem. Výzvou pro sólistky Ludmilu Peterkovou a Marjolein de Roos byl Koncert pro dva klarinety Es dur Františka Vincence Kramáře. Zpočátku budily ne úplně sehraný a lehce upracovaný dojem, jelikož Kramář klade na klarinetisty vysoké nároky a aby obtížné party zanechaly žádoucí dojem, musí působit, jako by o nic těžkého vlastně nešlo. Rychleji vedené Adagio nedalo klarinetům tolik prostoru, aby mohly ve společných pasážích zaznít a vytvořit protipól ke krajním větám. Nicméně interpretačně nejnáročnějšího Ronda se sólistky chopily s grácií a úctyhodně zvládly všechny vyhrávky, aniž by přitom ztrácely na výrazu a sehranosti.
Co chybělo první polovině koncertu, bylo posluchačům vynahrazeno po přestávce, prostřednictvím Velké symfonie c moll „Na oslavu míru s Francií“ Pavla Vranického. Orchestr hrál přesně a zároveň dramaticky, hráči se očividně i více bavili a na výsledku to bylo znát. Smyčce, které už od druhé skladby hrály výborně, udivovaly plnou barvou a dynamikou, vyzdvihnout je nutno u Vranického díla i výkon violoncellistů. Dechy byly výrazné, kde výrazné být měly a sólo hoboje v poslední větě také vyšlo velmi dobře, stejně jako úctyhodná hra klarinetistek (pár přešlapů horny už tu zřejmě nikoho netrápilo). Roman Válek vedl sebejistě muzikanty až k vtipně napsanému a dobře provedenému závěru, po kterém následoval dlouhý zasloužený potlesk. Orchestr Czech Ensemble Baroque vykročil do čtvrté sezony a nezbývá, než mu popřát mnoho zdaru a spokojených posluchačů.
KAČIC, Ladislav. Dějiny hudby III. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2009, 383 s.
ROSEN, Charles. Klasicizmus. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.
WILLI, Maria Barbara. Praha: Musica Sacra, 2010.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
