Závěr letošního ročníku
Jazzfestu Brno obstaralo v klubu Alterna slovenské seskupení
Rio Danubio, jehož členem je i v Bratislavě žijící peruánský perkusionista
Eddy Portella. Tato kapela předvedla směs latiny, moderního jazzu, blues a dokonce se objevily i prvky groove music.
Kapela nastoupila v obvyklém jazzfestovém čase zhruba 19:45 a hned bez nějakého dalšího otálení spustila úvodní skladbu
Bebe Rebe, kterou leader skupiny, baryton saxofonista
Erik Rothenstein, napsal pro svou dceru. Tato hned ukázala, kudy se celý večer po zvukové stránce bude ubírat. Hned z kraje totiž vyčnívala rytmická sekce v čele s perkusemi, které tentokrát nefungovaly jako doplněk, nýbrž jako plnohodnotný bicí nástroj, dokonce zvukově i funkčně zastínily bubeníka
Mariana Ševčíka. To neříkám proto, že by to bylo na škodu, právě naopak, protože latinskoamerická hudba je založena právě na perkusích. Bubeníky perfektně doplňoval vynikající baskytarista
Juraj Griglák. Na programu, webu a propagačních materiálech byl sice všude avizován kontrabasista Vlado Máčaj, Grigláka nám kapela představila až na koncertě, nicméně šlo o vítané a příjemné překvapení a aniž bych chtěl snížit kvality Vlada Máčaje, Rothenstein se se svým rozhodnutím opravdu trefil do černého. Jeho chvíle přišla ve čtvrté skladbě večera, kterou zahájil pompézním baskytarovým intrem, které pak přešlo do cuban latiny. Od této doby jsem se místo na sóla spíše soustředil na to, co se děje pod nimi, protože to byla jedním slovem fantazie – úplně jsem si v tu chvíli vybavil pianistu Michela Camila a jeho big band, kde na baskytaru exceluje Anthony Jackson a Griglák je jeho hrou evidentně velmi ovlivněn a inspirován. Ještě jeden jeho světlý moment je potřeba vyzdvihnout v závěrečné skladbě, Monkově
Well you needn’t, kde ve svém sóle použil i kvákadlo. Nesmíme ovšem zapomenout na zbylé členy, jež rytmiku výborně doplňovali a střídali se v jednotlivých improvizacích. Leadera
Erika Rothensteina ještě podporoval hráč na basový trombon
Michal Motýl, tento souzvuk byl také velmi uchu lahodící, i když neobvyklý – ti dva se ukázali hlavně v titulní skladbě jejich CD a také celého projektu,
Rio Danubio. Posledním do party je kytarista
Pavol Bereza, který výborně doprovázel a používal různé oktávové efekty do sól, v již zmíněné titulní písni to šlo krásně poznat. Skupina po upravené
Well you needn’t a la Coreova
La Fiesta a závěrečné představovačce zahrála ještě jeden přídavek v podobě velmi známého Davisova standardu
Nardis a po hodině a půl byl koncert u konce a s ním i celá jarní část letošního Jazzfestu. Byli jsme však ujištěni, že to není poslední koncert tohoto roku, tak uvidíme, s čím se pořadatelé vytáhnou třeba už na podzim.
Jazzfest Brno 2016Rio Danubio
28. 4. 2016 Alterna, Brno
