Ale jak dopadl Nils?

Filip Klega Glosaria 2015

Závěrečný večer festivalu Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě konaný 28. 5. v sále kavárny Trojka nabídl představení hned dvě. Krátce se zastavím jen u prvního z nich. Byla jím pohádková inscenace plná zvířátek s názvem Nils aneb podivuhodná cesta v podání souboru DIVO4. Hru jsme mohli vidět v premiéře na loňském Lunaparku, letos se jednalo o premiéru obnovenou, jelikož scénář i výstavba hry je lehce pozměněna. Jádro souboru tvoří studenti ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby JAMU Marie Svobodová, Jazmina Piktorová, Vojtěch Hříbek a Viktor Černický.

Ústřední postavou této inscenace je malý chlapec Nils, který na zádech hus cestuje, zažívá různá dobrodružství a potkává další zvířátka. Tato zvířátka jsou ztvárňována jednoduchým, ale velice vtipným a funkčním způsobem herci. Tak se tato čtveřice divadelníků postupně proměňuje z psů na krysy, ze strak na husy atp. Scénář byl pozměněn z toho důvodu, že slovensky mluvícímu Viktoru Černickému nebylo dobře rozumět. Tento nešvar se beze zbytku nepodařilo odstranit a k neporozumění docházelo stále. Na vině však byla neznalost některých slovenských slov (bocian – čáp, gunár – houser, škriatok – skřítek). Řešení se nabídlo samo za přispění znalců slovenštiny z publika.

Představení nádherným způsobem zapojuje též improvizaci. Jazmina Piktorová, jakožto Nils na zádech husy, sleduje krajinu, kterou tvoří diváci, a dle asociací vyvolaných jednotlivými lidmi popisuje tuto přírodní scenérii (např. vlasy jsou jako horské lesy, plné malých zvířátek, pleš se stává paloučkem). Oproti loňskému provedení je bohužel upozaděna dějová linie a rozuzlení. Tehdy představení končilo krátkým čtení z knihy Podivuhodná cesta Nielse Holgerssona Švédskem od Selmy Lagerlöffové, kde bylo řečeno, jak Nilsovo putování s husami skončilo. Letos studenti předčítání vypustili a vsadili na poetický dojem. Tvoří jej jakási přehlídka různých druhů zvířat, která jsou ztvárněna nadmíru kreativně, velice legračně a místy až přehnaně realisticky. Kupříkladu když se promění v psi a lísají se k lidem v publiku. K dalším změnám oproti loňsku patřily scény se strakami a s koňmi, ze kterých jsem měl dojem nekonzistentnosti s příběhem. Tvůrce hry vlastně jen napadlo přidat do svého zvěřince ještě další kousky. I tak hru hodnotím absolutně kladně, především díky tvořivé jednoduchosti s jakou herci předvádějí všechna zvířata a jak pracují s publikem. Nemalý význam přikládám příjemným hlasům a výrazům všech čtyř zúčastněných a místy i problémové dvojjazyčnosti (dva herci mluví česky, dva slovensky), která byla zdrojem komických situací. Zamyslel bych se nad „návratem“ knihy a dokončením dějové linie, jelikož takto inscenace působí spíše jako zoologická revue, i když výborná.