Andrea Buršová versus Rei

Glosaria 2014

V roce 2007 začala úzce spolupracovat také s vídeňským divadlem Theater Brett, vznikly zde mj. recitálové večery (Recital unterwegs – 2007, Brückenschlag - 2009, Chanson-i-kus – 2011, CZECHAUT – 2012). V roce 2012 získala první zkušenost s divadelní režií (Lear am Brett und trotzdem Shakespeare – 2012). AndRea (Rei) píše poezii a nadevše má ráda šansony „krásné písně s obsahem“.

DISKOGRAFIE – zhudebněné básně

Ernst Jandl v překladech Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala – Přijít domů, Píseň, Dva v jednom, O životě stromů, K opanování ticha

Jan Skácel – Most, Co zbylo z anděla, Kdo nás napomene, Zimní

Marcela Mikulášková – Miloval mě Bůh tuto noc

Jiří Jelínek – Kočka, Šaty, Chleba

Štěpán Rusín – Přírodou se tiše plížím, Jeden koláč ukrajuju

Jacques Prévert v překladu Karla Sýse – Svatba

Andrea Buršová (Rei) – Jabloň, Paní, smím si sednout…, Můžu tě vidět, Kladu ti k nohám, Lásko, hrajme dál

Vladimír Morávek – V objetí

Zdeněk Král, Jolana Kubíková, Rei – To je, sakra, svět

 

VLASTNÍ PÍSŇOVÉ TEXTY

Paní (Rei/Zdeněk Král)

Paní, smím si sednout blíž k Vám,

do klína Vám hlavu dám.

 

Ruce složte na mou hlavu,

horkou jako léto v plném žáru

a pište mi prsty na čelo,

aby to dítě v nitru

brečet přestalo.

 

Můžu tě vidět (Rei/Zdeněk Král)

 

Můžu tě vidět?

Můžu nebát se tě vidět?

Můžu nebát se tě vidět

se podívat?

 

Můžu se dotknout?

Můžu nebát se tě dotknout?

Můžu nebát se tě dotknout

pohledem?

 

Můžu tě pohladit?

Můžu nebát se tě pohladit?

Můžu nebát se nechat se pohladit

a políbit?

 

Můžu tě líbat?

Můžu nebát se tě líbat?

Můžu nebát se líbat a dotýkat, hladit

a dívat se?!

 

 

Toužím tě vidět.

 

Lásko, hrajme dál (Rei/Martin Flašar)

 

Snad ze zvyku usedám v pokoji,

kde smutný je stůl a dvě židle,

s úmyslem zahrát si dvojroli

v malém divadle svět, když náhle:

 

pokoj se mění v ulici,

chodí tu herci-komici

po střechách světa jak po horách,

člověk by rád sáh jim na kabát

a našel knoflík, co ještě neupad.

 

Přecházím s nimi ulici,

vedou mě tmou, dál do noci.

Do hospody něžně zvonící

břinkotem skla němých hlav, jenomže:

 

ty hlavy jak z celofánu

stojí o další ránu,

o další rundu skleněných piv,

co zvoní touhou, ať je nám líp…

 

Vracím se k sobě do pokoje,

bez tebe, ale ve stoje.

Přeříkávám si Hamleta:

„Být nebo nebýt“, co chtít od světa?

 

Stůl a dvě židle v pokoji,

jak stůl a dvě židle na scéně,

čekají na nás, až začnem hrát,

knoflíkem platit a mincí záplatovat…

 

Štěstí je tady, když máš mě rád.

Jeviště vábí a plný je sál.

Tak pojď, lásko, hrajme dál!

Dvě židle máme a stůl Bůh dal.

 

Kladu ti nohám (Rei/Zdeněk Král)

 

Kladu ti k nohám vítr ve větvích

a sladké jeřabiny,

líbám tvoje nohy…

 

Kladu ti k nohám vítr a své srdce,

líbám tvoje kotníky…

 

Lalulaa...

 

Kladu ti k nohám

jenom své srdce-

víc nemám.

 

 

Jabloň (Rei/Zdeněk Král)

 

Větve ořezali,

ruce upadaly,

jabloňová panno,

tebe se neptali.

 

Dřevo mrtvé leží

u zavřených dveří,

jabloňové listí

v ruce panně šustí.

 

Čtete poezii? Oblíbený básník? Oblíbená báseň?

1.Ano.

2.Jan Skácel, Vladimír Holan

3.Puklá váza – Sully Prudhome

 

Uspořádala Eva Mikulášková, text je autorizován.