Hlavním cílem organizátorů festivalu je rozšířit povědomí právě o těchto malých nezávislých divadlech a přimět tak lidi, aby na jejich představení chodili v hojném počtu i mimo „lunaparkovou sezónu“. Ta je sama o sobě docela dlouhá - celý Lunapark trvá skoro dva měsíce, dohromady máte možnost zajít si na divadlo ke kávě více než dvacetkrát. A po každém představení ještě následuje hudební doprovodný program neotřelých brněnských interpretů.
Je zajímavé, že na samém počátku festivalu byl pouze teoretický projekt. Ten měli vypracovat studenti Ústavu hudební vědy, přesněji oboru Management v kultuře. S ideovým konceptem divadla ke kávě přišli divadelník a zároveň produkční jedné z kaváren Pavel Baďura a pedagog Ústavu hudební vědy Viktor Pantůček, který pak tento projekt studentům zadal. A to, že vše nezůstalo jen na papíře, je zásluhou studentů, především jejich hlavní koordinátorky Kateřiny Eichlerové, která přišla s nápadem festival opravdu uskutečnit.
V letošním roce nabízí festival ve 13 kavárnách ke zhlédnutí celkem 13 divadelních souborů, kdy každý hraje dvakrát. Mezi nimi jsou jak lunaparkové stálice (jako např. DIVO 4, Malé divadlo kjógenu nebo divadlo V karanténě), tak soubory, které se letos festivalu účastní poprvé (Ochotnický spolek Divadla Feste, Anička a letadýlko či Buranteatr). Z velké většiny mají divadla vymyšlena a nastudována hry speciálně pro Lunapark, což není jen požadavek organizátorů, ale i nutností vzhledem k velikosti a kapacitě některých kaváren. Nejen kvůli dispozicím kaváren, ale i kvůli specifické atmosféře, která zde během představení panuje, je často nutné, aby herci více než dobře ovládali umění improvizace. Koneckonců některá divadla mají na čisté improvizaci založeno celé představení. Tak je tomu například i u Služebníků lorda Alfréda, jejichž divadelní JUKEBOX sklízí úspěchy i mimo festival. Kdo by si přece rád nezašel na divadlo, kde je předem vítáno nechat si zapnutý telefon a ještě ke všemu ho v průběhu hry používat a pomocí zpráv tak ovlivňovat, o čem se bude hrát! Úplným protipólem této improvizace, avšak neméně zajímavé, je již zmíněné Malé divadlo kjógenu, které předvádí typické japonské frašky - tzv. Kjógeny. Ty mají svoji pevně danou strukturu, způsob vyjadřování i kostýmy. Na Lunaparku můžete vidět a slyšet opravdu nejrůznější žánry.
Vhledem k tomu, že podmínky v kavárnách jsou zcela jiné než v normálním divadle, odlišný bývá i průběh představení. Nezřídka se stává, že diváci (kteří v podstatě sedí na jevišti) jsou herci (kteří v podstatě hrají v hledišti) vtipně vtahováni do hry. Tato interaktivita, živost a uvolněnost dává festivalu jeho specifický ráz a výjimečnost. Vždyť kde jinde si můžete v rámci divadelního přestavení popovídat s herci a ještě si k tomu upíjet dobré kávy? Troufám si říct, že festival nabídl Brnu opravdu něco nového a to jen tím, že propojil dvě jeho nedílné součásti - brněnské kavárny a živé umění.
Na Brněnský Lunapark máte ještě letos šanci zajít. Trvá do 25. dubna, představení začínají vždy v 18:00 a vstupné je dobrovolné. Veškeré informace o programu naleznete na webových stránkách, kde si nově od letošního roku můžete vybrat představení jazykově bezbariérové nebo si na něj zajít do kavárny, která je bezbariérová i fyzicky, a k tomu ještě třeba nekuřácká.
PAVLÍNA DOSKOČILOVÁ
Jaké jsou možnosti současných sbormistrů při rozšiřování repertoáru vlastních sborů? Mohou nenotové prameny sbormistrovi poskytovat nějaké další informace ke skladbě? Proč jsou tak užitečné kritické edice neprovozovaných skladeb?
HANA PTÁČKOVÁ
Proč “poslouchatelnost” a krása už tolik neznamenaly? To je otázka, kterou si možná často kladou lidé při poslechu hudby 20. stol. Zkusme se zamyslet nad jedním z důvodů při noření se do Šostakovičovy 13. symfonie Babí jar.