Brutální glosa aneb pět důvodů proč okusit festival v Josefově

Hned na úplném začátku musím prohlásit, že text není nikým sponzorován a vyplývá ze subjektivního vnímání metalové kultury a stavu bádání o ní, tudíž se snaží o symbolické vysutí mostu mezi muzikologií a extrémní (metalovou) hudbou. To jen pro pořádek.

Znám totiž reakce vybraných diskutérů na metalových fórech – jakmile jim něco nevoní, kopou kolem sebe a tvrdohlavě usvědčují z kacířství. Cože? Věda a metal? NOTY A METAL? Nechte nás na pokoji! Stejně tak i muzikologové o extrémní žánry poslechem zavadí jen zřídka a jejich hudebněvědná reflexe zůstává na bodu mrazu. Mám však za to, že je to (obrovská) škoda. V zahraničí již řada odborných publikací o tomto žánru existuje, dokonce i pár skladatelů bere metal v potaz. Zásluhou několika zapálených religionistů a sociologů v Brně vznikla platforma „Czech Metal Studies“, která letos pořádala třetí vědeckou konferenci o metalu. Opět však chyběl příspěvek z oblasti muzikologické. Vůbec nenabádám k tomu, aby některý z muzikologů této hudbě propadl a zasvětil jí svou akademickou kariéru. Bylo by však poněkud nešťastné metal s jeho společenskými přesahy úplně ignorovat a věčně se k němu otáčet zády.

Jak tedy muzikology nalákat k prvním aktivním výbojům? Těžko. Můžu to však zkusit přiblížením tuzemského festivalu Brutal Assault, který je jedinečným shromaždištěm fanoušků této hudby. Z tohoto hlediska se dá v několika rovinách označit za jakýsi endemit v rámci metalové kultury. Právě tyto ne vždy úplně muzikální faktory bych chtěl přiblížit jako student a adept hudební vědy, který letos festival navštívil počtvrté (a souběžně s tím více než sedm let jezdí i na pár dalších festivalů nebo samostatných koncertů koncertů). Lze na nich totiž zdárně demonstrovat, že s liberálním přístupem se ani někdo, kdo zná základy harmonie, bezpečně tuší, co to je Magnus liber organi nebo kdo napsal Clavis ad thesaurum magnae artis musicae a v poslední době si plnými doušky vychutnává třeba tvorbu Igora Fjodoroviče Stravinského, nemusí vůbec ničeho bát. Pohodlně se tedy usaďte – právě začínáme!

Nástin areálu během nočního koncertu.

1. Pevnost Josefov

Tento faktor je nejspíše nejčastějším a nejvíce klišé argumentem, který od návštěvníků Brutalu uslyšíte. Mám však za to, že oprávněně – a proto se u něho rovněž na chvilku pozastavím.

Josefov je historické pevnostní město nacházející se v Královéhradeckém kraji, které bylo se sesterským městem Terezín vybudováno během 80. až 90. let 18. století na příkaz císaře Josefa II. Na jeho počest bylo město roku 1793 z příkazu císaře Františka II. přejmenováno z původního názvu Ples. Od roku 1948 je pak součástí města Jaroměř. Pevnost je v průběhu celého roku hojně navštěvována a konají se zde akce nejrůznějšího zaměření, ať už simulace historických událostí, vojenské přehlídky, kulturní akce s dětskou tematikou nebo koncerty. Samotný Brutal Assault se do Josefova přestěhoval roku 2007 z asi 50 kilometrů vzdálených Svojšic u Přelouče. Tím byl poměrně úspěšně zažehnán problém s častým stěhování – vždyť v josefovské pevnosti se festival letos konal již podvanácté, což je číslo představující přesně polovinu existence Brutalu.

Procházení se kolem hradeb a situování jednotlivých stanovišť – barů, kaváren nebo odpočinkových míst – uvnitř pevnosti pak vytváří dojem, že se člověk vrací stále na to stejné místo, které bezpečně zná – zároveň však lze neustále objevovat nová zákoutí festivalu. Ta jsou mimo jiné obnovována také zásluhou dobrovolníků z řad návštěvníků festivalu, kdy díky iniciativě pořadatelů ze společnosti Obscure Promotion je několikrát do roka pořádaná dobrovolnická akce „BA SOBĚ“. I samotní interpreti, zpravidla procházející na hlavní pódia tajemnými a místy těsnými chodbičkami, spatřují v josefovské pevnosti cosi jedinečného a magickou atmosféru při koncertech, zejména těch konajících se již za tmy, považují společně s fanoušky za nezapomenutelnou. Genius loci místa zkrátka každému učaruje, o čemž svědčí neustále rostoucí návštěvnost. Letošní ročník byl beznadějně vyprodán takřka měsíc před konáním festivalu. Dle několika na sobě nezávislých zdrojů celý areál tento rok pojmul 23 tisíc lidí včetně personálu. Soudě dle zpětné vazby na sociálních sítích si pár fanoušků stěžovalo na „přelidnění“ a vytváření „nesnesitelných dopravních zácp“ na hlavních koridorech během večerních hodin. Podobné by to bylo však bylo i s 20 tisíci fanoušků, což se obecně pokládá za kapacitu areálu.

Jednoduše a dobře – staří fanoušci zůstávají a noví přibývají. Tak to u festivalů, jimž roste popularita, bývá. A pevnostní město Josefov je zcela jistě jedním z hlavních nehudebních taháků.

Festivalový areál při stmívání.

2. Doprovodný program

Aneb to, co dělá Brutal Brutalem. Říkáte si, že by to snad měla být hudba samotná. To sice ano, nicméně Brutal Assault pravidelně nabízí spoustu příležitostí pro to si od hudby odpočinout. A to se někdy v rámci čtyřdenního hudebního maratonu hodí.

Téměř všechny festivaly operují se stánkaři nabízejícími nejrůznější nahrávky, textilie či módní doplňky, stejně jako s možností setkat se s interprety při tzv. podpisovkách. Na Brutalu si navíc můžete zajít do kina (zpravidla na horrory) nebo na výstavu, zúčastnit se debatních setkání se zajímavými hosty (nejen) z hudebního světa, na chvíli propadnout hracím automatům v arkádové herně, navštívit strašidelně naaranžované sklepení (ano, je to past a ano, zcela jistě se zde nejednou vylekáte), zablbnout si v postapokalyptickém městečku nebo se jen tak válet na louce. Je toho opravdu hodně a bojím se, že jsem něco trestuhodně opomenul… Několik těchto kratochvílí není součástí placené vstupenky, tudíž se za vstup do jednotlivých pavilonů musí zaplatit symbolické vstupné, které v drtivé většině případů nezpůsobuje existenční problémy. Každý rok se nabídka programu rozšiřuje a obměňuje – v minulosti se mohli návštěvníci vyřádit na autodromu… I tím si festival získává nové příznivce, respektive udržuje ty stálé v neustálém zájmu o dění mimo dobu konání akce. Festivaly podobného ranku zkrátka dávno nenabízejí pouze hudební vyžití…

Možnosti jsou tedy takřka nepřeberné a je na každém z fanoušků, jestli preferuje celodenní stání/sezení před pódiem, nebo se rád vydá objevovat i jiné položky z nabídky festivalu. Přiznám se, že nemalou část těchto doprovodných akcí většinou nenavštívím, ne však proto, že by byly nezajímavé, ale především proto, že pro mě je jediným odpočinkem mezi tucty zhlédnutých kapel zalehnutí do spacáku ve stanu nebo posezení při chutném jídle a lahodném moku. Ale o tom v dalším bodě.

Výstava děl výtvarníka a autora log metalových kapel Christopha Szpajdela.

3. Gastronomie

Jedná se o vskutku triviální faktor, ale chtěl jím vyvrátit přesvědčení mnohých o stravování metalistů a fanoušků extrémní hudby vůbec. Takže jen letem světem, o co můžete v gastronomické nabídce festivalu zavadit.

Co se týče nápojů, manou téměř každého festivalového návštěvníka je samozřejmě pivo. Brutal Assault nabízí širokou škálu piv, není třeba na tomto místě vyjmenovávat konkrétní pivovary… Vedle toho je však v nabídce arzenál tvrdého alkoholu, vína, ale i nealkoholických nápojů (včetně mé oblíbené greny). Ani milovníci kávy v pevnosti nepřijdou zkrátka, na čerstvě namletou kávu se dá zajít hned na několika místech rozprostřených v areálu. To stejné platí pro milovníky čaje, jen ten zpravidla nebývá čerstvě nasbíraný… To vše v papírových nebo vratných, zálohovatelných kelímcích. Z této stránky věci tedy nic neobvyklého (aspoň v to doufám).

Ačkoliv se nabídka jídel v posledních letech příliš nezměnila, na své si přijde každý. Úplně každý. Ale úplně každý! Brutal Assault byl jedním z prvních festivalů ve střední Evropě, který začal do svého areálu zvát gastronomické stánky specializované přímo na veganskou či vegetariánskou stravu. Třebaže do Vegan Street, jak se jmenuje část areálu s vegetariánskými a veganskými stánky, zavítám jen velmi zřídka, je zcela jasné, že při dnešních stravovacích trendech tato ulička Brutalu získala nesčetné množství bonusových bodů.

Není ale problém si v Josefově zajít rovněž na obvyklou nabídku jídel, tedy burgery (těch je tady opravdu požehnaně – i těch bezmasých – a všechny „burgrárny“ mezi sebou svádí nelítostný souboj o ten nejchutnější burger), kebaby, langoše, hranolky (zde si dovolím nenápadně vsunout reklamu na stánek s názvem Pan Hranolka), klobásy, bramboráky… Stejně tak tady naleznete speciality z italské, čínské, indické, nepálské, mexické nebo srílanské kuchyně. Na své si přijdou i ti, co si rádi dopřejí sladké – zmrzlina, palačinky, koblížky nebo vafle zde doplňují bohatou paletu jídel. Třešničkou na dortu letos byla nabídka na zakázku vyrobené „Brutální pálivé omáčky“ ve stáncích s festivalovým zbožím (obecně se tyto stánky i produkty označují anglickým slovem merchandise). Jíst po všechny festivalové dny pouze smažené pokrmy není pro trávící soustavu nejpříjemnější, proto rozmanitost jídel přijde vždy vhod – v této rovině lze jen těžko něco vylepšovat. Ani ve způsobu servírování, protože veškeré pokrmy jsou podávány v recyklovatelných miskách či talířcích s recyklovatelnými příbory.

Samozřejmostí je možnost stravování ve stáncích či hospodách mimo areál, takových míst Josefov i Jaroměř nabízejí spousty. Na tomto místě je vhodné podotknout, že v areálu festivalu je provozován tzv. cashless system, kdy si libovolný finanční obnos nabíjíte na čip, který nosíte na festivalovém látkovém náramku a skrze něho po přiložení k terminálům platíte. Je tedy libo flákotu masa? Nebo grilované tofu se zeleninou? A co palačinka se šlehačkou a ovocem? Že se to musí něčím zapít? Není problém – přiložte čip a nechte si chutnat!

Junktown – postapokalyptické městečko s workshopy.

4. Mezinárodní status

Poměrně zajímavým se pro „neznalé“ může zdát národnostní složení festivalu. Neznám přesná procenta a v odhadování bývám celkem levý… Ale za předpokladu, že zahrneme Čechy i Slováky do jedné skupiny, tak zbylé asi dvě třetiny návštěvníků do Josefova přijely ze zahraničí.

Kvantitou vévodí sousedi z Polska, kde je silná undergroundová scéna a dramaturgie festivalu v kombinaci s jeho dostupností od severních hranic České republiky je tudíž jednoduše neodolatelná. Vedle polštiny pak v kempech i areálu uslyšíte němčinu a francouzštinu, letos jsem oproti minulým ročníkům postřehl výrazněji vyšší výskyt ukrajinštiny. Z Evropy nelze opomenout Bulhary a Maďary, jazyky severských států jsou taktéž hojně zastoupeny, stejně jako španělština – ta i díky návštěvníkům z Jižní Ameriky (a že jich bývá!). Potkáte ale také fanoušky extrémní metalové hudby, kteří rok co rok váží cestu z Kanady, Nového Zélandu, Japonska, Mexika… Zkrátka ze všech koutů naší zeměkoule.

V tomto ohledu je vcelku věcné podotknout, že tuzemským návštěvníkům se některé ceny v areálu můžou zdát poměrně nadstavené. Pro ostatní, zejména ty ze západu nebo ze severu Evropy, se však jedná leckdy o překvapivě nízké ceny (nezapomenu na můj první ročník, kdy sousedé ze Švédska po sbalení a odjezdu v kempu nechali téměř kompletní zásoby a vybavení, které s sebou měli, počínaje stanem a nafukovacími matracemi až po nevypité plato piv v plechu – přece to s sebou nebudou tahat na sever).

Rozmanité národnostní složení fanoušků Brutalu tak jen a jen svědčí o tom, že festival má zkrátka mezinárodní status a velmi dobrou pověst daleko za hranicemi naší malé země. Nic naplat – pokud se během konání festivalu chcete v Josefově kolemjdoucích něco zeptat, začněte anglicky. Máte totiž větší šanci, že dotyčný bude schopen okamžité odpovědi.

Fanoušek při crowdsurfingu.

5. Hudba

Bylo by naivní až trestuhodné psát glosu mířenou fanouškům hudby nebo hudebním vědcům a u hudby se vůbec nepozastavit. Brutal Assault poslední ročníky maličko změnil filozofii, se kterou skládá soupisku. Na dvě hlavní pódia, jedno menší zastřešené a jedno nejmenší, simulující atmosféru klubového koncertu, je zváno přes stovku interpretů. Pořadatelé se přitom soustřední na vyvážení středně velkých kapel bez jasného, na plakátu předem určeného hlavního taháku a skvěle kombinuje poměr legend, mladých nadějných kapel a žánrových osvěžení. Hrací čas jednotlivých kapel jen v málo případech přesáhne jednu hodinu, přičemž situování dvou vedle sebe se nacházejících pódií umožňuje intenzivní střídání a nedává tak velkou možnost k odpočinku (jestli je to výhoda nebo nevýhoda si určete sami).

Nemám v plánu zde obsáhle referovat o kapelách a dělat analýzu jejich tvorby – ačkoliv by si to někteří bezesporu zasloužili a delší studii by bez slovního balastu naplnili. Spíše zde ve zkratkách zkusím vystihnout hudební produkci často interpretů, kteří na letošní ročník zavítali a lze na nich dokázat rozmanitost festivalu. A že je z čeho vybírat! Tak tedy zhruba následovně…

Meshuggah – švédští zakladatelé a legenda subžánru zvaného djent, který se vyznačuje hlubokým laděním kytar a technicky náročnými polyrytmickými patterny. Heilung – experimentální kapela, která se textově inspirovala nápisy na artefaktech z doby železné a interpretuje je ve zhudebnění akustickými, často podomácku vytvořenými nástroji, nápaditě korespondujícími s kostýmy a celkovou pódiovou produkcí. Coven – američtí rockeři se zpěvačkou mající operní vzdělání, kteří od roku 1967 do metalové subkultury vnášejí prvky čarodějnictví, satanismu a okultismu. Animals as Leaders – trojice virtuozních instrumentalistů vedená kytaristou Tosinem Abasim, již skládají v rámci žánru progresivní písně kladoucí vysoké nároky na jejich interpretaci. Napalm Death – zakladatelé extrémního subžánru grindcore mající na kontě již patnáct alb, kteří jsou během hodinového koncertu schopni zahrát na pětadvacet písniček. Diablo Swing Orchestra – švédští experimentátoři s violoncellem, trombonem a trubkou aneb jak vypadá fúze metalu a swingu. Carpenter Brut – sólový projekt francouzského umělce Francka Huesa spadající do subžánru synthwave, tedy elektronické hudby inspirované hudbou z videoher a retrofuturistickou kulturou. Alien Weaponry – teenageři z Nového Zélandu, kteří rychlý thrash-metalový základ jejich hudby mísí s kulturními prvky původních polynéských obyvatelů Maorů. Violent Magic Orchestra – avantgardní těleso z Japonska, které svou tvorbu založilo na kombinaci techna, extrémního metalu a industriálního krautrocku blízkého produkci legendární německé skupiny Kraftwerk. Primordial – svérázná irská kapela obohacující obscénní a tajemstvím zastřený subžánr black metal o keltskou lidovou melodiku.

Tolik k necelé desetině letošní soupisky, na které byla řada dalších zajímavých interpretů, ať už legend, unikátních projektů nebo experimentálních počinů pro fajnšmekry. Výběr je prostě více než široký a osobně jsem se zatím nesetkal s ročníkem, kde bych neobjevil minimálně na patnáct určitým způsobem mi imponujících nových kapel.

Koncert kapely Heilung.

Díky výše naznačeným faktorům považuji Brutal Assault za svojské a jedinečné místo, které lze chápat jako vstupní bránu k poznání jiného hudebního odvětví, kterým se dle mého skromného názoru můžou inspirovat i skladatelé s klasickým hudebním vzděláním. Nejen hudba je přitom formotvorným prvkem tohoto festivalu. Bez ostychů jsou zde prezentovány i jiné formy undergroundového umění, jež se v dnešní masmediální a post-digitální době prolínají s populární kulturou. Obdobných pět důvodů lze nalézt i pro několik dalších tuzemských festivalů, proto je zapotřebí tuto glosu brát pouze jako příklad snažící se o prolomení bariér mezi „standardní“ a jednou stereotypně odsuzovanou kulturou, která svou existenci založila na okraji společnosti při (někdy kýčovité) hudební oslavě člověka jako individua. V roce 2020 se uskuteční polokulatý 25. ročník Brutal Assaultu, přičemž k dnešnímu datu je zveřejněna čtvrtina celkové soupisky. A už teď je na co se těšit!

Dejte metalu šanci i vy.

Foto David Surovec