Cizince nejen od Camuse...

srpen 2012 Miloš Zapletal Glosaria 2012

Pokud mohu soudit na základě jedné knihy, Knap vstřebal a svérázně přetavil vlivy modernistické a avantgardní literatury, které se projevují jak v rovině stylistické, tak narativní (mimo jiné např. velmi zajímavým způsobem používá závorky a polopřímou řeč; pozornost zaslouží také „kruhová forma“ a celková koncentrovanost výrazu), jakož i určitého ducha doby, přestože tematicky byl věrný „ultrakonzervativním“ východiskům ruralismu. Právě tato antagonie obsahu a formy vytváří v románu Cizinec silný ozvláštňující efekt. Celý syžet prostupují sugestivní popisy středočeské krajiny (při čtení jsem měl pořád před očima Kosárkova plátna).

Pro ilustraci Knapova stylu pohleďme např., jak na str. 54–55 (přepracovaného) vydání z roku 1965 popisuje okamžik prvního milostného spojení dvou hlavních postav románu:

„Jen mne vezmi s sebou, volalo to v ní, jen mne nenechávej v té chalupě a neodcházej sám, čekala jsem na tebe po celá léta a známe se, ještě než jsme byli, než jsem přišla sem a než z tebe byl pachtýř, a kdykoli se chtělo utéci odtud, říkal jsi ve mně: ještě počkej chvíli, už jdu, už přicházím. (…) A když byly nekonečné zimní večery, nebo když se stmívalo v červnu, šla jsem ti v duchu naproti, měl jsi tak děsně pomalý krok a já tak nedočkavá, ale teď jsme se našli a domluvili se, my dva, jen mě nezapomeň vzít s sebou, drahý.

(…)

Jenom, když to říkala, se trochu napřímil. Potom bylo ticho.
Pak ji beze slova zvrátil k sobě, zahlédla rychle za sebou, jak se zakláněla naznak, zář světel na Jičínem, pak koruny kaštanů a potom zářijové hvězdy.“

Skvělé! Doporučuji.