David Thurmaier o výuce hudební teorie i The Beatles

Foto: James Allison

ENGLISH VERSION

Americký muzikolog David Thurmaier vystudoval kompozici na Univerzitě v Illinois a výuku hudební teorie na Eastman School of Music. Svoji disertační práci o kompozičních procesech Charlese Ivese obhájil na univerzitě v Indianě. Na akademické půdě se kromě hudební teorie věnuje hudbě kapely The Beatles. Do České republiky zavítal díky Fulbrightovu stipendiu, které realizoval na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Svůj čas zde trávil studiem výuky hudební teorie na všech stupních hudebního vzdělávání a částečně se věnoval také příjímání hudby The Beatles v komunistickém Československu.

Pane profesore, jsem velmi rád, že jste si ve svém nabitém rozvrhu našel trochu času a zodpověděl několik mých zvídavých otázek! Díky Fulbrightovu stipendiu jste strávil nějakou dobu v České republice – jak přesně tento proces funguje a jak dlouho jste v naší zemi pobyl?

Program Fulbright mi umožnil strávit období od ledna do počátku července v Brně. Vždy jsem si chtěl vyzkoušet žít v cizí zemi a zažádat si o Fulbrightovo stipendium, nicméně kvůli svému výzkumu, který se zaměřuje na americkou hudbu, obvykle nemám zapotřebí cestovat příliš daleko. V tomto případě jsem však našel způsob, jak skloubit náplň svého výzkumu s učebním plánem v České republice. A tak se mi poštěstilo, že jsem byl vybrán ke stáži na brněnské Masarykově univerzitě. Je mi nesmírnou ctí být součástí programu Fulbright. Užil jsem si každou minutu.

Tohle ale nebylo poprvé, co jste se vydal do České republiky, že? Kolikrát jste ji navštívil a co Vás přimělo se sem vrátit?

Přesně tak. Od roku 2011 jezdím do Česka každoročně. Můj přítel, muzikolog Martin Nedbal, pochází z Valašského Meziříčí a každý rok se sem vrací, aby navštívil svou rodinu a získal potřebné materiály pro svůj výzkum. A naštěstí se s ním vracím také já! Na České republice mám rád hned několik věcí – lidi, kulturu, hudbu, krajinu nebo její dostupnost k velkým evropským městům. A samozřejmě pivo. Na pobytu v Brně se mi obzvláště líbila jeho živá akademická scéna, nespočet kulturních atrakcí a, na rozdíl od Prahy, absence nekončících davů (amerických) turistů.

Vím, že jste profesorem hudební teorie a předsedou Oddělení hudby na Hudební a taneční konzervatoři missourské univerzity v Kansas City (UMKC), a také vím o Vašem zájmu o Charlese Ivese. Ale co bylo náplní a cílem Vašeho výzkumu zde v Česku?

Ano, hlavním předmětem mého výzkumu je hudba Charlese Ivese, stejně jako hudba skupiny The Beatles. Ale můj výzkum v České republice byl zcela odlišný. Dalším předmětem zájmu mého výzkumu je výuka hudební teorie, což je předmět, který vyučuji na UMKC. Mým záměrem bylo prozkoumat, jak se čeští studenti učí hudební teorii, kde jsou s ní konfrontováni a z jakých materiálů se ji učí (učebnice apod.). Podařilo se mi udělat rozhovory s pěti pedagogy hudební teorie vyučujících na všech úrovních – od základní přes gymnázia po JAMU či Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity. Všichni byli velmi vstřícní a podělili se o jejich znalosti a zkušenosti, ze kterých jsem se o způsobech výuky mnohé naučil. Přitom jsem si uvědomil, že ve Spojených státech se tolik nezajímají o to, jakým způsobem se hudba vyučuje. A výuku hudební teorie snad nemá ani smysl zmiňovat.

Mým dalším zájmem bylo vnímání a přijetí hudby The Beatles v komunistickém Československu. Seznámil jsem se s dr. Janem Blümlem, muzikologem působícím na Univerzitě Palackého v Olomouci, který toho o této problematice mnoho napsal. Naše rozhovory a hluboké, detailní diskuze jsem si velmi užil.

A jaké jste vyvodil závěry? Dají se probírané situace nějak srovnat s tím, co znáte z USA? Zajímali se čeští studenti o výuku nebo ani ne? Co se dá podle Vás na výuce hudební teorie změnit?

Stále pracuji na zpracování získaných výsledků, které bych mohl publikovat. Prezentoval jsem na téma českých cover verzí písní od The Beatles během komunistické éry (především v průběhu Pražského jara) a chystám se tuto prezentaci publikovat ve formě článku. Co se týče výzkumu pedagogiky, to bude „běh na dlouhou trať“.

V Brně byli všichni lidé, se kterými jsem mluvil, mým výzkumem velmi zaujati. A to i přesto, že se mě zpočátku ptali, proč se zajímám o to, jak se v Česku hudba vyučuje! Vysvětloval jsem, že český systém vzdělávání klade větší důraz na výuku uměnovědných oborů (hudba, umění, divadlo, tanec). Vždyť každé dítě se zde může od malička vzdělávat v takto koncipovaných programech. V USA nic podobného není, dokonce bych řekl, že úroveň hudebního vzdělání je v mnoha státech žalostná.

Co se týče výuky hudební teorie na vysokoškolské úrovni, stále si pročítám několik školských osnov z českých škol, takže tuto problematiku budu moct rozvést později. Několik aktuálních amerických učebnic jsem daroval knihovně Masarykovy univerzity, aby si mí kolegové a studenti mohli udělat představu o způsobech výuky hudební teorie v USA.

Kolik škol jste se svým výzkumem oslovil? Zajímala Vás výuka hudební teorie na všech stupních studia?

Jak už jsem zmínil, výzkum jsem prováděl na základní škole, dvou gymnáziích, JAMU a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Také jsem mluvil s člověkem, který se věnuje mimoškolní výuce hudby. Myslím si, že všechny studijní úrovně jsou velmi důležité, protože jakmile člověk nemá s hudební teorií moc zkušeností ze svých mladých let, později se ji bude učit složitěji. Podle mě zde platí, že „čím dřív, tím líp“. Byl jsem velice zaujat tím, že někteří pedagogové se snaží výuku hudební teorie pojmout prakticky. Zdá se mi to jako skvělý přístup, který se sám snažím praktikovat.

Chystáte se v brzké době do České republiky vrátit a pokračovat? Jestli ano – změníte nějak svůj přístup k výzkumu?

Určitě ano! Na jaře příštího roku se vrátím, abych ke svému výzkumu získal další informace. Navíc se soukromě učím češtinu, tak doufám, že se dostanu k většímu penzu materiálů. Doposud jsem se totiž orientoval hlavně na prameny, které byly přeloženy do angličtiny. Rád bych se zúčastnil hodin teorie, abych zjistil, jak její výuka funguje v praxi. A samozřejmě budu pokračovat i ve svém „The Beatles“ projektu.

Kapela The Beatles je, pokud se nemýlím, Vaše srdcová záležitost. Našel jsem na internetu podcast „I’ve Got a Beatles Podcast“, ve kterém spolu s Chrisem Braggem o této skvělé kapele prezentujete neuvěřitelné množství informací. Jak k tomu dojde, že se tak renomovaný muzikolog stane skalním fanouškem „populární hudby“? Vnímají Vás studenti jako „promovanou rock-star“?

No, to teda nevím, jestli se můžu považovat za „rock-star“, ale tím, že jsem tolik zainteresovaný v The Beatles, se samozřejmě dostávám ke studentům blíže. Začal jsem být jejich fanouškem, když mi bylo 9 (na koncertu jsme s hudební třídou zpívali dvě jejich písně) a od té doby jejich hudbu miluji. Nikdy mě nepřestali fascinovat a stále se o nich učím a dozvídám nové věci. Jak jste zmínil, dělám o The Beatles podcasty, které se těší velkému množství posluchačů, a také publikuji a prezentuji svůj výzkum týkající se této skvělé kapely. Dokonce jsem v Brně jednou o The Beatles vyučoval, bylo to v kině Scala a byla to obrovská zábava!

Většina studentů se v současnosti hlásí na univerzitu s větší znalostí populární hudby než té klasické (platí to zejména pro USA). V mnoha ohledech se dají The Beatles považovat za Bacha nebo Beethovena populární hudby. Studenty velmi baví propojovat různé hudební žánry a hledat vzájemná pojítka. Ve svých hodinách hudební teorie některé příklady demonstruji právě na hudbě The Beatles, která je harmonicky i melodicky na pokročilé úrovni. Takže mezitím, co se profiluji jako teoretik klasické hudby, se také zajímám o studium hudby populární.

Máte nějaké další oblíbené kapely ze současnosti? Jak američtí vědci vnímají Váš zápal pro populární hudbu? Upřímně řečeno, v České republice není tolik zvykem, aby se na akademické úrovni taková hudba studovala.

Ano, všiml jsem si, že v České republice to není obvyklé (vyjma již zmíněného dr. Blümla). V USA to bylo do devadesátých let minulého století podobné. Tehdy začalo psát články a knihy o populární hudbě mnoho renomovaných akademiků. Dnes už je tedy běžné, že se hudební teoretik nebo muzikolog zajímá o populární hudbu.

Mám rád hodně kapel a umělců. Nejvíce mě zajímají písničkáři nebo „indie“ kapely. Abych jich pár jmenoval, tak jsou to třeba Wilco, Sufjan Stevens, Josh Rouse a mnoho dalších.

Co si myslíte o současném stavu hudebního průmyslu? Mám na mysli zejména jeho četné odnože, varianty a odlišnosti. Touží stále lidé po poslechu klasické hudby? Je současná hudba v USA vnímána dobře?

To je velice komplikované, protože technologie zásadně změnila způsob, jak o hudbě a její produkci uvažujeme. Na jednu stranu je úžasné, že se několika kliknutími myší dostaneme prakticky k jakékoliv dostupné hudební nahrávce, na druhou stranu je ale poněkud děsivé, jak jednoduchá ta dostupnost je. To vše změnilo naše téměř dogmatická přesvědčení o tom, co pro nás hudba znamená.

Například v USA je klasická hudba stále jakousi specifickou odnoží hudby, a to i přes to, že jsem často v pozitivním slova smyslu ohromen tím, jak jsou studenti vášniví a znalí hudby, kterou studují. Já se nicméně domnívám, že i když klasická hudba nemusí dosahovat popularity hudby populární, nemusíme se obávat jejího zániku, který jsme predikovali už několik desítek, ba stovky let. Hudba je až moc skvělá na to, aby nestálo za to ji studovat. Nespočet současných kompozic představuje pro orchestry a jiné ansámbly výzvu (v dobrém slova smyslu), protože v současnosti komponuje hned několik důležitých a zajímavých skladatelů. V Kansas City, Missouri, kde bydlím, symfonické orchestry často provádějí soudobé skladby a opery, některá tělesa se soudobou klasickou hudbou přímo zabývají! Klasická hudba neumírá, to si můžete být jistí.

Věnujete se také skladbě? Pokud ano, přehráváte si svá díla sám?

Dříve jsem skládal – mám vysokoškolský titul z hudební kompozice, takže jsem se v mladším věku skladbě hodně věnoval. Je však k podivení, že jakmile jsem se začal více věnovat teorii a „vědě“ (ať už se tím myslí cokoliv), komponuje se mi hůře a hůře, protože nemůžu přestat s neustálým srovnáváním svých a jiných děl. Vždy mi přijde, že má skladba zní jako hudba někoho jiného! Nejspíš jsem k tomu ještě nenašel správný přístup. Zajímala mě také skladba popových a rockových písniček – několik takových písní jsem složil i nahrál.

Je v dnešní době (vedle Dvořáka a Janáčka) česká klasická hudba v USA známá? Protože, když budu upřímný, čeští studenti asi slyšeli jen o už zmíněném Charlesi Ivesovi a pár dalších skladatelích (zejména filmové hudby).

Řekl bych, že vedle Dvořáka a Janáčka (a možná trochu Smetany) je česká klasická hudba v USA neznámá. Nedávno tu byla párkrát představena díla tzv. „terezínských skladatelů“ (např. Haas, Klein), vedle toho se ale v koncertních programech s českou hudbou nesetkáme. Nepočítám-li místa, kde je na tuto hudbu nějaký odborník. Během svého pobytu v Brně jsem si zamiloval hudbu dvou zcela odlišných českých skladatelů – Adama Michny z Otradovic a Bohuslava Martinů. Po svém návratu do USA se jejich hudbu snažím rozšířit mezi své známé. Kapely tu často hrají hudbu jednoho českého (později amerického) skladatele Karla Husy. Ale myslím si, že české hudby není nikdy dost. Podle mě bychom jí zde v USA mohli slyšet víc!

Máte nějaké cíle, kterých byste chtěl dostáhnout? Ať už na akademické nebo osobní úrovni.

Mnoho mě v tento moment nenapadá. Svůj život i práci si užívám, velmi rád cestuji a poznávám nové věci. Rád bych napsal knihu o Ivesovi nebo The Beatles (v hlavě se mi rodí pár takových myšlenek), kromě toho jsem však spokojen s tím, co mám. Musím ale říct, že program Fulbright mi ukázal nové cesty a myslím si, že mě to pozitivně poznamenalo na celý život. To, co jsem v České republice ke svému výzkumu zjistil a objevil, bych mohl zkoumat a studovat věčně.

Ale přece jen jeden cíl mám! Chtěl bych být znalejší českého jazyka. Jak už jsem zmínil, docházím na soukromé lekce češtiny a opravdu si to užívám a doufám, že při dalších cestách do Česka si se všemi popovídám plynuleji. Jakmile ovládnu skloňování, budu šťastný!

Pane profesore, mnohokrát Vám děkuji za Váš čas a zajímavé odpovědi! Těším se na Vaši další návštěvu České republiky!

Také moc děkuji, bylo mi potěšením a těším se na setkání se všemi mými českými přáteli a kolegy.