Pod taktovkou Libora Peška vystoupil Slovenský filharmonický sbor a Filharmonie Brno. Sólové party obsadili Eva Hornyáková (soprán), Terézia Kružliaková (mezzosoprán), Tomáš Juhás (tenor) a Josef Benci (bas). Výkony všech zúčastněných odkazovaly na vysokou profesionalitu a dokonalé sžití se s rolemi. Svým umem a citem nerušeně vtahovali posluchače do všech rozměrů prožívání, které Dvořákova skladba skýtá.
Na samém počátku, po prvním rozechvění nástrojů, nastoupil v pianu sbor, který byl ovšem lehce přehlušen orchestrem. Tato počáteční nesrovnalost se však po několika minutách vytratila, sbor předvedl svou mocnost a obě složky se sjednotily k předání Dvořákovy skladby publiku. K celkové harmonii a dobré atmosféře večera jistě přispěli i někteří z posluchačů svým rozjímáním, kteří byli zahloubáni do textu Stabat Mater, jehož verše byly k dispozici v katalogu festivalu v překladu od Markéty Koronthályové. Celý večer byl velmi klidný, poslech a rozjímání nebyl rušen ze strany hudebníků, sólistů ani ze strany publika. Dílo tak mohlo plynout hladce a s ladností se přehouplo až ke svému ukončení. Dvořák toto celovečerní majestátní rozjímání zakončil tichými a jemnými pasážemi, které až nutili pozvednout oči k nebi, jež se klenulo v malbě nad oltářem. Publikum odcházelo z minoritského kostela se smířeným úsměvem na tváři.
PAVLÍNA DOSKOČILOVÁ
Jaké jsou možnosti současných sbormistrů při rozšiřování repertoáru vlastních sborů? Mohou nenotové prameny sbormistrovi poskytovat nějaké další informace ke skladbě? Proč jsou tak užitečné kritické edice neprovozovaných skladeb?
HANA PTÁČKOVÁ
Proč “poslouchatelnost” a krása už tolik neznamenaly? To je otázka, kterou si možná často kladou lidé při poslechu hudby 20. stol. Zkusme se zamyslet nad jedním z důvodů při noření se do Šostakovičovy 13. symfonie Babí jar.