Exkurze do Katalánska 2012

červen 2012 Pavlína Sedláčková Glosaria 2012

První den v Barceloně nás čekala prohlídka Paláce katalánské hudby, který projektoval a stavěl v letech 1905 až 1908 architekt Lluís Domenech i Montaner. Tomuto slohu se říkává katalánský modernismus a úzce souvisí s uvědomováním a obrozováním katalánského národa ve Španělsku. Při prohlídce jsme měli štěstí na nečekaný zážitek – v hlavním sále zkoušeli na večerní představení Beethovenova dueta pro housle a klavír dva umělci, měli jsme tak možnost ocenit i akustiku prostor. Sál lemují připomínky katalánské kultury, ale i sochařské ztvárnění jízdy valkýr po vzoru Wagnerovy operní imaginace, polomozaikové a polovysochané múzy či bohaté, barvami a symboly oplývající vitráže oken či vitráž zastřešující jako obrácená kopule celý koncertní sál.

Moderní stavby se v Barceloně mísí s těmi historickými, i my jsme nahlédli do několika starých chrámů v gotické čtvrti – například do katedrály sv. Kříže a sv. Eulánie nebo kostela "námořníků“ Santa Maria dela Mar. Poté už jsme přicházeli k jedné z prvních barcelonských staveb Antoni Gaudího, k paláci Güell. Ten postavil Gaudí v letech 1888–1889 pro svého přítele a celoživotního podporovatele a mecenáše Eusebia Güella. Dominantu z ulice Calle Nou de la Rambla tvoří parabolické vysoké vchody, které doplňuje umná brána z železných tyčí, které tvoří stočené ornamenty; ty vprostřed doplňuje sloup s emblémy Katalánie.
Do architektonického tvoření Antoniho Gaudího jsme úžeji pronikli při návštěvě obytných domů Casa Battló a Casa Milá, kde se někteří z účastníků exkurze dočkali prohlídky. Casa Battló (1904–1906) má nápadnou fasádu, kterou tvoří vystouplé balkónky a „šupiny“ z kusů mozaiky a keramických kotoučů, střechu zdobí jako hřbet ještěra působící vodní nádržka, větrací věž a komín. Casa Milá (1906–1910) fascinuje zvlněnou fasádou z vápence, kterou doplňují tepaná železná zábradlíčka balkónů; tento dům je přezdíván „kamenolom“. Střechu stavby zdobí virtuózní věžičky a komíny nejrůznějších tvarů, které působí surrealistickým dojmem, které ovšem vycházely z praktické funkce – větracích otvorů a komínů. Mnoho z nich zdobí mozaiky.

Závěrem prvního barcelonského dne jsme vyrazili do parku Güell, který původně chtěl Eusebio Güell s Gaudím proměnit v novou rezidenční plochu a park, protože na tomto kopci na okraji tehdejší Barcelony nebyla zásoba vody, tudíž ani pořádná vegetace. Možná i kvůli tomuto problému nebyl o rezidenční sídla zájem, v prostoru parku se nacházejí nakonec pouze budovy administrativy a rezidence Güella a domek Gaudího, který tu žil několik let, dokud se na závěrečnou etapu svého života nepřesunul do areálu vznikající Sagrady Familia. Park vznikal v letech 1900 až 1914 a zůstal nedokončen, nyní je však bohatě osázen palmami a záhony květenou (když jsme tam v dubnu byli, kvetly zejména kosatce), takže Gaudího plánování sběru dešťové vody, vytvoření podzemní nádrže a distribuce filtrované vody se ukázalo jako funkční řešení. Dominantu tvoří promenáda/terasa na sloupech, kterou lemují lavičky plné pestře a nápaditě seskládaných mozaiek.

Druhý den exkurze jsem strávila s menší skupinkou na výpravě do Girony, historického města Katalánska, kde jsme obdivovali staré hradby, katedrálu Panny Marie, Arabské lázně či secesní stavby s motivy obilných klasů. Ale zpátky k Barceloně – třetí den exkurze jsme opět pospolu strávili poznáváním druhého největšího španělského města, hlavního města oblasti Katalánsko, které hostí na 1,5 milionu obyvatel. Prošli jsme areálem Nemocnice sv. Kříže a sv. Pavla od architekta Montanera (autora i již zmiňovaného Paláce katalánské hudby), pak jsme se přesunuli k účastníky exkurze tolik očekávanému Chrámu Smíření zasvěcený svaté Rodině, tedy k Sagrada Familia. Stavební práce na chrámu převzal Antoni Gaudí roku 1883, ty trvají dodnes s tím výhledem, že k stoletému výročí smrti Gaudího, tedy v roce 1926, by mělo být hotovo. V duchu gotiky, secese, křesťanské symboliky, moderních stavebních poznatů a především Gaudího tvůrčí a originální invence roste celá stavba, která vypráví příběhy Bible množstvím figurálních skupin na portálech, slovy na dveřích a fasádě, ale i symboly uvnitř chrámu (například sloupy čtyř evangelistů), nebo vůbec myšlenkou vybudovat sloupoví živelné a rozčleňující se jako stromy v lese.

Dalším naším zastavením bylo Národní muzeum katalánského umění a jeho výstavy gotického a moderního umění, po kterém jsme si prohlédli „pozůstatky“ mezinárodní výstavy EXPO z let 1888 a 1929, především známý pavilón Německa od architekta Mies van der Rohe. Závěrem naší výpravy jsme prošli kolem olympijského stadionu a několik z nás využilo lanovky k výstupu na hrad Montjuic, který se tyčí nad městem, a z jehož vrcholu jsme se pokochali posledním pohledem na Barcelonu.

Velice ráda bych znovu poděkovala všem účastníkům a (především!) organizátorům exkurze za čas naplněný pestrým uměním, neopakovatelnými zážitky a příjemnou atmosférou!

P.S.: Více fotografií z exkurze po Katalánsku si můžete prohlédnout na stránkách ÚHV v oddíle Fotogalerie.

Použité zdroje:

fotografie z míst exkurze, Pavlína Sedláčková;

výklad PhDr. Aleše Filipa, Ph.D., vedoucího exkurze;

ZERBST, Rainer. Gaudí: 1852-1926: Antoni Gaudí i Cornet - život v architektuře. Köln: Taschen, 2010, 239 s. ISBN 9788073913885.