Hudební festival Znojmo: ŠPORCL-FUKAČOVÁ-KAHÁNEK

Eva Mikulášková Rozhovory 2015

PAVEL ŠPORCL, houslista

Co pro vás bylo určující ve stavění dramaturgie tohoto koncertu?
My jsme se poznali na festivalu loni s Míšou, která hrála samostatný sólový koncert se znojemskými muzikanty a tak jsme si padli do oka a následně pana prezidenta festivalu Ludvíka napadlo, že bychom mohli uspořádat společný koncert trií. Navrhl jsem, abychom přivolali Ivo Kahánka a aby byl naplněn dramaturgický smysl v rámci festivalu Telemanna a Bendy, nebo řekněme česko-německé hudby, tak jsem vybral Beethovena a Dvořáka. Po facebooku jsme si to všechno odsouhlasili a včera ráno jsme se tu sešli! /smích/

Proč bylo vybráno Dvořákovo Klavírní trio č. 3 f moll a ne Dumky? Ve Vašem úvodním slovu v programu je psáno, že je Míša nechtěla...
Míša nechtěla, říkala, že Dumky se hrají pořád a měla samozřejmě pravdu. Ivo se svým Dvořákovým triem Trio f moll hrál, takže jsme to akceptovali a naučili jsme se toto Trio třetí.

Jaké se vyskytnou obtíže u takto těžkého kusu?
Samozřejmě, že obtíže tam jsou, protože je to skladba velice komplikovaná a vyjít si vstříc a najít tam ty hlasy, a ty paralelní hlasy, nechat toho druhého zahrát sólo, ještě být tam včas, ještě jakž-takž v té tónině, ve které to má být, a ještě trošku čistě, není samozřejmě žádná legrace... Ale jsme natolik zkušení profesionálové a byli jsme připraveni od začátku těch zkoušek, a věděli jsme, že dneska večer je deadline, že se to naučit prostě musíme, tak jsme se to prostě naučili /smích/.

Která věta je snadno kamenem úrazu?
Beethovenovo trio celé je hodně průzračné, tam je slyšet úplně všechno, zatímco u toho Dvořáka je to občas natolik složité, že tam se může něco ztratit, ale jakmile by se ztratil člověk, tak by se těžko hledal, takže je lepší se neztrácet! /smích/ Nejtěžší byla pro všechny asi 4. věta z Dvořáka co se rytmu týká, protože je to hodně rychlé a stále to na sebe navazuje a člověk musí hodně počítat.

Co chystáte na příští rok jako patron festivalu?
To já ještě vůbec nevím! Zatím nejsme domluveni. Na festivalu bude Adam Plachetka, to je teď hlavní tahák. Teď jsem dotočil Bachovy sonáty a partity, takže bych je tu rád zahrál. Většinou mívám ale dva koncerty, takže uvidíme, co vyberu na ten druhý.

MICHAELA FUKAČOVÁ, violoncellistka

Co pro vás bylo nejsložitější v souhře těchto tří velikánů?
Největší výzvou byl fakt, že naše časové možnosti na přípravu koncertu byly velmi omezené. Všichni jsme přijížděli z jiných koncertů a byli jsme utahaní už včera ráno, když jsme začínali zkoušet tento náročný program. Šlo o to dostat se co nejrychleji přes základní domluvy, sjednotit se na tempovém a charakterovém pojetí a dostat se v tom krátkém čase do stádia, kdy je možné se plně ponořit do díla a nechat inspirovat hudbou a svými spoluhráči. Bylo pro mě úžasné spolupracovat jak s Pavlem, který kouzlil tak krásné houslové finessy /Šporcl: „Když je zrovna trefí...“ smích/, tak s Ivošem, který naší bratrskou smyčcovou sekci bohatě inspiroval od klavíru.

Dvořákovo Trio f moll nemáte vůbec v repertoáru?
Pokud mám něco z Dvořákových trií na repertoáru, tak Dumky. Na většině koncertů s triem, kdy jsem hrávala svého času hlavně s Josefem Sukem a Josefem Halou, jsme je totiž měli na programu. Ovšem s Pavlem jsem se letos domlouvali specificky na tom, že vybereme trio, které se hrává méně často, než slavné Dumky. Pavel navrhl Trio f moll a já jsem zjistila až když jsem otevřela noty, že jsem ho vlastně hrála kdysi dávno v Londýně. Zaskakovala jsem tehdy narychlo za nemocného cellistu z Guarneri tria na koncertě ve Wigmore Hall. Ale mnoho vzpomínek mi z toho bohužel nezůstalo, takže jsem se trio učila prakticky znovu. Repertoár, na kterém člověk pracoval ještě za studií, ten sedí v prstech dodnes, ale co je děláno později a více méně narychlo, byť intenzivně - to se bohužel vytratí.

Mohu se Vás zeptat na osobnější otázku? Váš tatínek pocházel právě ze Znojma a učil na Ústavu hudební vědy v Brně. Jaké máte největší vzpomínky na tatínka jako učitele?
Já nemám zkušenosti, jak učil hudební vědu, ale bylo naprosto evidentní, že svoje studenty zbožňuje! Cítila jsem z něj, kolik pro něj škola a učení znamenalo, a také vím, že pro své studenty dělal maximum. Dodnes potkávám lidi, kteří k němu chodili, a jsem vždy hrozně ráda, že se k němu nadšeně hlásí a dobře na něj vzpomínají, jak byl úžasný a že by si bývali na jeho přednášky ráno i přivstali. Já ho začínám teď hodně chápat, jako bych šla v jeho šlépějích a maminka taky říká, že jsme si čím dál tím víc podobnější... /smích/ Hodně totiž učím na kurzech a chápu, jak má člověk rád mladé lidi a rád jim předává své zkušenosti a učí se zpětně od nich.

Ovlivnil Vaši práci pohled tatínka-muzikologa?
Doma jsem s tátou o hudební vědě příliš nemluvili, já jsem byla praktik a šla jsem vždy na věci intuitivně. Občas mi táta podstrčil nějakou odbornou knížku, abych si přečetla něco o stylové intepretaci, třeba když jsem studovala koncerty Haydna, ale moc u mě nepochodil. /smích/ Já si nejvíc tátu užila, když jsme spolu hrávali. A to bylo téměř každý den. Byl výborným pianistou, bravurně „listařil“, takže doprovázel všechno, co jsem se učila, a prošli jsme spolu celý základní repertoár pro violoncello. Jen jednou jsme spolu hráli veřejně, myslím, že to byl koncert v rámci hudebního festivalu v Brně. Hráli jsme Janáčkovu Pohádku, ale já byla za tátu tak nervózní, že jsem mu zkazila, co se dalo /smích/.

Je pro mě naprosto úžasné a velmi dojemné se teď vracet díky skvělému Hudebnímu festivalu Znojmo do tátova rodiště. Byl by tomu určitě moc rád.

IVO KAHÁNEK, pianista

Kdo rozhodoval o dramaturgii tohoto koncertu?
O dramaturgii z velké části rozhodoval Pavel Šporcl, který je patronem festivalu, a sestavil velice ambiciózní program ze dvou kontrastních trií. Stanuli jsme před úkolem za den a půl tato tria nacvičit přesto, že jsme samozřejmě spolu nikdy předtím nehráli. Takže v tom byla i troška adrenalinu, ale zase to mělo jiné kouzlo.

Můžete popsat těžkosti, které s sebou příprava takto složitých kusů nese?
Tak už jenom spočítat některé ty věci je problém... /smích/ Koncert byl postaven jako koncert tří sólistů, kteří spolu hrají trio, což je stavěné na trošku jiném základu, než když si pozvete trio, které spolu hraje patnáct let. Ale pro mě byly některé věci nové v tom, že Dvořáka jsem já hrál se svým Dvořákovým triem, takže některé postupy, na které je člověk zvyklý, jsou jinak, a zase je to v něčem osvěžující, souhra přináší nové nápady. Nedá se říct, co bylo nejtěžší, ale asi to bylo to vůbec tyto dvě skladby vůbec obsáhnout, protože jsou to obě vrcholná tria. Když jsme s Dvořákovým triem hráli toto Dvořákovo Klavírní trio č. 3 f moll, tak jsme to dělali asi na deset zkoušek. A ono deset a jedna je přece jen rozdíl.

Vstáváte v pět ráno, jedete na další hraní?
Pokračuji na festival do Krakova, kde hraji Chopinův Koncert pro klavír a orchestr Op. 21 f moll.

Co plánujete na léto, budete mít dovolenou?
Obávám se, že dovolená nebude, protože mám festivalově nabitý program. Příští týden vystoupím s kolegy z tria, se Simonou Šaturovou a Markétou Cukrovou na festivalu Styriarte v Grazu a pak jedeme s Triem na recitál do Mainzu, pak mám asi dva recitály tu po Česku, dále mě čekají mistrovské kurzy v Mikulově a pak ještě jeden recitál v Dánsku. A pak už je skoro Dvořákova Praha, kde jsem kurátorem komorní řady, a tudíž zde vystoupím na celkem na 5 koncertech. Funkce kurátora je pro mě vytěžující i vzhledem k psaní textů do programu.

Máte nějaké poselství pro tento znojemský festival? Jak na vás působí atmosféra?
Atmosféra je velmi letní, velmi příjemně uvolněná a je krásné vidět na koncertě klasické hudby tolik lidí! Já opravdu gratuluji pořadatelům, že se jim daří dostávat sem taková kvanta lidí a je vidět, že se i na klasickém koncertě publikum chová hodně spontánně. Festivalu přeji, aby to pokračovalo a také aby přízeň movitých a zároveň osvícených sponzorů festivalu nejen zůstala, ale ještě zesílila.

Děkuji za rozhovory a přeji velké úspěchy!