Klub opravdivých srdcí

listopad 2014 Markéta Hájková Glosaria 2014

Výroční koncert mužského pěveckého sboru Láska opravdivá proběhl k poctě probíhajícího festivalu Janáček Brno 2014 tradičně v Barokním sále Místodržitelského paláce. Čtyřicetihlavý sbor se v prvním dějství podvečera zakousl jako drak (a jednohlavá saň) do pravoslavných duchovních skladeb. Jaroslav Černocký, polovina z dua sbormistrů, úvodním slovem upozornil posluchačstvo na to, že se vydává na průřezovou poznávací cestu za vývojem pravoslavného zpěvu od jednohlasu, po znamenný vícehlas se zastávkou v oblasti využívající karpatoruského nápěvu. Mělo si všímat větvení a bohatosti vyjadřovacích prostředků jednotlivých skladatelů. Sbor se na tomto putování scházel i rozcházel (úmyslně i nechtěně), místy byl v těžkém terénu nejistý. Mírná zaváhání či závratě ovšem vyvažoval svým zápalem natolik svědomitě, že v sále i přes množství otevřených oken panovalo dusno z očekávání.

Po skladbách „otců zakladatelů“ ruské školy Dmitrije Štěpanoviče Bortňanského a Alexandra Andrejeviče Archangelského, jež na sebe v mnohém navazují, následoval kyjevský raspěv Chvalitě imja Gospodně č. 2 Alexandra Dmitrijeviče Kastalského, kde vynikla souhra barvitých hlasů. Před přestávkou zazněla skladba žijícího autora Gennadije Nikoforoviče Lapajeva Jedinorodnyj Syně na text hymnu ze svaté liturgie, která odráží evoluci pravoslavné povahy církevních sborů.

Sboru se v druhé části produkce ujal Jan Špaček a pod dohledem všudypřítomného a oslavovaného Leoše Janáčka zahřměl prostorem erbovní kus uskupení Láska opravdivá. Pravděpodobně poprvé diváci vyslechli skladbu Vínek stonulý; zhudebněný text lidové písně ze sbírky Františka Sušila. Do roku 1876 pravděpodobně nejambicióznější Janáčkovo dílo z ranku mužských sborů Zpěvná duma mělo premiéru bohužel v poněkud napjatém sevření hrdel. Můžeme se však těšit, že do příště dojde k vypilovanému nastudování, tak jako tomu bylo tentokrát v případě jistě provedené skladby Maryčka Magdónova. V kramflících utužené se jevily i Výhrůžka a Odpočiň si, pomineme-li nešťastnou etiopatogenzi, která postihla jednoho ze členů souboru. Všichni chvíli ani nedutali, ani nedýchali, avšak z různých příčin. Umdlévat a naštěstí již bezpečně mohou všichni ti, kdož se buď nemohli sboru nabažit přímo na koncertě, nebo neměli příležitost jej vyposlechnout celý (třeba z důvodu návštěvy Výletů páně Broučkových).

Všechny pozorné přítomné v průběhu soaré pobavila skladba, nesoucí název Divím se milému, zkomponovaná na text lidové písně neznámého původu. Praví se v ní: „Miluje mňa nemaje nic, má mne v srdci, já ho u plic.“ Množství příchozích naznačuje, že fanoušci Lásky opravdivé svůj sbor u plic nemají. Příště na závěr koncertu rozkvetou žluté růže jistě pro každého sboristu!