Krok-sun-krok Prahou za hudbou k tanci

Poslední výstava oblíbeného výstavního cyklu Národního muzea Monarchie, který na příklad představil Dětský svět za císaře pána, Sportsmeny v zemích českých, nebo gastronomickou expozici Krmě – jídlo –žrádlo, potrvá do 17. března příštího roku. V kulturní sféře starých Rakous plesy a tance sehrály významnou úlohu ve snahách o zemskou i národní emancipaci a prosazení měšťanstva jako významné součásti společenského i politického života habsburské monarchie. K tehdejším „hitům“ patřily jak valčíky Johanna Strausse, tak „národní polky“ Bedřicha Smetany, které jsou v expozici hojně prezentovány pomocí audiovizuální techniky i notových ukázek. Jemně osvětlené výstavní síně provádí diváka historií nejvýznamnějších okamžiků vývoje taneční hudby, kterou ve stylizované umělecké formě rozvíjeli a umělecky zhodnotili tak významní skladatelé, jako byl Weber, Chopin, Schubert, Listzt, Dreyschock nebo právě Smetana a Dvořák. Jejich skladby pak byly určeny pro poslech v intimním prostředí soukromého salonu nebo k veřejné koncertní či zábavní produkci. Některé z nich, jako jsou i Čajkovského valčíky z baletů Lousáček či Labutí jezero, jsou zastoupeny i v autografech a jejich poslech je umožněn pomocí několika sluchátek na stěnách výstavního prostoru. Protože k tanci patří i společenské odívání, několik vitrín a tabulí se skví nádherou dobových dámských rób, masek, vějířů i šperků. Nejvíce mě však uchvátilo interaktivní snímání mého reálného tanečního kroku po naznačených stopách a jeho přenos na plátno v tančící dvojici.

Druhá část je věnována produkci přelomu 19. a 20. století, tedy době předcházející jazzové éře. Zastoupeny jsou písničky z kabaretů a populárních operet Rudolfa Frimla, Karla Hašlera, Járy Beneše či Rudolfa Piskáčka, po první světové válce pak orchestru R. A. Dvorského. Zvláštní pozornost je věnována nezapomenutelnému šlágru Škoda lásky Jaromíra Vejvody. Polka dříve známá jako Zbraslavská nebo Modranská se dostala celosvětového povědomí. Na evropském kontinentu je známá jako Rosamunde, v zámoří jako Beer Barell Polka, a objevila se i v repertoáru orchestrů Glenna Millera a Bennyho Goodmana.

Neodpustila jsem si samozřejmě i návštěvu vrchního patra se stálou organologickou expozicí, kde jsem se na dvě hodiny ztratila v úžasu nad starými nástroji, jejich důmyslností, nádherou i zvukem (možnost zvuk některých nástrojů pustit ve sluchátkách). Pokud jste viděli renesanční dechové nástroje tzv. rožmberské kapely, serpent, posetku, loutnu angeliku, mirliton, šestinotónové harmonium nebo žirafový klavír pouze v Kurfürstově Hudebních nástrojích, je na čase zavítat na Karmelitskou!