Nutno podotknout, že inspirace pro děj vychází z osobní zkušenosti samotného choreografa, režiséra, libretisty a uměleckého šéfa baletu NdB Mária Radačovského. Tato skutečnost tak nabízí divákovi další důvod k zamyšlení a prostor pro bližší sepětí s postavou prince a jeho tíživou životní situací. Pohybové ztvárnění je také novátorské – nepoužívá se klasická baletní obuv a mezi originální prvky patří třeba pózy vytvářející dojem labutí spočívajících na vodě. Choreografie často přímo pracuje s jednoduchými a účelnými kostýmy Patricie Barker, konkrétně s kabáty Sigfrieda a Rotbarta, jejich odhazováním, vyměňováním a podobně. Střídmá scénografie Marka Hollého s neonovým průchodem mezi světy a zadním zrcadlovým panelem zkreslujícím dění na jevišti neodvádí zbytečně pozornost diváka a společně se světelnou projekcí atmosféru díla účinně dotváří.
Co zůstává z původního pojetí Labutího jezera je hudba Petra Iljiče Čajkovského. Vzhledem k prostoru Mahenova divadla je jen reprodukovaná, a to z nahrávky Orchestru Mariinského divadla pod vedením Valerije Gergieva (partitura je zkrácená, představení trvá dvě hodiny). Čajkovskij s Radačovského choreografií vytváří zvláštní kontrast, vedoucí někdy až k tragikomickým či ironizujícím momentům (při tanci hostů na narozeninové oslavě v prvním jednání), které by se daly chápat jako ztvárnění princova vnímání absurdní reality plné povrchnosti a nových převratů jeho životních hodnot.
Inscenace, jež měla premiéru v roce 2012 v USA a setkala se tam s velkým úspěchem, není opomíjena ani v Brně. Diváci 3. reprízy, uvedené 25. března 2015, nejvíce ocenili výkon představitele démonického Rotbarta Ivana Popova. Jeho charakter byl od začátku do konce daný a neprocházel na rozdíl od Prince Michala Pimka složitým vývojem, který mohl být, zvláště pro některé návštěvníky bez zakoupeného programu, a tedy i vysvětlení detailů děje, o něco náročnější na přijetí.
Zajímavým faktem je, že představitelé hlavních postav se v identických rolích objevují i v druhé, tradiční verzi Labutího jezera, přestože práce s pohybem a celé choreografie jsou kompletně odlišné.
PAVLÍNA DOSKOČILOVÁ
Jaké jsou možnosti současných sbormistrů při rozšiřování repertoáru vlastních sborů? Mohou nenotové prameny sbormistrovi poskytovat nějaké další informace ke skladbě? Proč jsou tak užitečné kritické edice neprovozovaných skladeb?
HANA PTÁČKOVÁ
Proč “poslouchatelnost” a krása už tolik neznamenaly? To je otázka, kterou si možná často kladou lidé při poslechu hudby 20. stol. Zkusme se zamyslet nad jedním z důvodů při noření se do Šostakovičovy 13. symfonie Babí jar.