Liščí baletka a zpěvákozávodník

prosinec 2014 Markéta Hájková Rozhovory 2014

V hektickém adventním čase jsem navštívila muzikologickou rodinu Zahrádkových, abych si popovídala s dvěma malými liščaty. Kromě milého rozhovoru jsem nádavkem dostala báječné lívance.

Dalibor (1. Třída): pobíhá, hraje si, směje
Anička (4. Třída): růžové šaty s bílými puntíky, baletka, mikádo, rozumná, veselá

Jaké zpíváte a hrajete koledy u stromečku?

A: No tak, většinou ty nejznámější. Třeba Hajdom, hajám, tydlidom. Co zpíváme? Dej Bůh štěstí.

D: To nezpíváme. To neznám ani.

A: Tak asi ne. Neznáš no. Tak potom Nesem vám noviny. Něco s tím Kristem.

Narodil se Kristus pán?

A, D: Nó! A to se střídáme ve zpívání.

A hrajete na klavír u stromečku?

D: Jo, ségra.

A: Já hraju na klavír a taťka. A mamka. A Dála už za chvilku taky bude.

Co jste si přáli, aby vám ježíšek nadělil?

A: Špičkovky. Piškoty jsou základní, ty mám teďka. Špičkovky už jsou pro velký baletky.

D: Já si přeju nějakou… /smích, válení se po polštáři/

A psali jste přání do dopisu ježíškovi, jo?

A: Hmm, já si tam přeju špičkovky, kšandy jako lacláče, dlouhé triko na balet, na cvičneí, gumičky dvě stejný na drdoly, co nosí baletky a i jiný gumičky. A co ještě? Jó tú, ledvinku! Na výlety.

D: Já si přeju autodráhu, která tady bude jezdit takhle po celym /rozmachuje se ručkama/ pokoji tady. Měl jsem už, ale ta se mi rozbila. Pak chci kuličky. Ani, řekni to.

A: Tak mi to řekni a já to za tebe řeknu.

D: No taková jedna malá koule. /záchvat smíchu/ To je moc. Ona to, když se připojí třeba k rádiu, tak když to není nahlas, tak to pak hodně zhlasí. Jakoby repráky, ale je to taková malá kulička.

Takže zesilovač?

A: Takový malý rádio. To má taťka. Když je mp3, tak se to k ní připojí a hned je to hlasitější.

D: A poslední Hot wheels dráha. Já jich tady mám úplně dva tisíce! Hele, tady v téhle krabici.

/následuje prohlídka krabice a předvedení části rozmontované autodráhy/

D: Už to má strašně slabý baterky.

Připravujete ve škole vánoční besídku?

D: Jojo, besídku.

A: No my jakoby máme spíš Vánoce než besídku. Každý si někoho vylosuje a tomu má koupit vánoční dárek za padesát korun.

A jde dárek i vyrobit?

A: Ne, koupit. Ale besídky jinak moc nemíváme. Potom na jaře někdy, v červnu, takovou besídku, jakože to je celé školy. Něco jako akademii. Každá třída tam něco předvede. Třeba loni jsme měli módní přehlídku v županech a já jsem dělala moderátorku, uváděla jsem to tam s Matějem. Vánoční besídka se nedá říct. Zpíváme u stromečku.

/projel motorový křeček/

Jak si s vámi hrají rodiče?

A: Mamka s plyšákem nebo s Lego Friends. A taťka se spíš se mnou mazlí. Spolu s bráchou si už moc nehrajeme. Dála si spíš hraje na školním tabletu. Má tam Poua a furt to paří. Ale mě to vůbec nebaví. Ani na dotykači si moc nehraju.

D: Jo hry!

/projel motorový brouk/

Chodíte do ZUŠ? Do jakých kroužků?

A: Já tam chodím do baletu, do klavíru a do sboru, ale to do Janáčkova divadla. A do nauky. Nechápu, na co je nauka! /vztekle/ Jinak je to Dětský sbor Brno. Je nás tak přes šedesát. Máme tam šestnáctiletá děcka, i v první třídě. Hrajeme v Janáčkově divadle v operách – v Lišce Bystroušce, Polské krvi, Louskáčkovi (tam zpívají u vloček). Všude, kde jsou dětské sbory. My jsme hráli v Polské krvi a v Lišce Bystroušce na JAMU.

D: Já zpívám a budu krát na klavír.

A: Teďka už začne.

D: Áňo, dneska jsme celou dobu na hřebce proseděli na Lišce Bystroušce.

/ze všech stran pokojíčku na nás koukají liščí oči/

Co posloucháte za písničky, když si můžete pustit kazeťák?

A: Dála poslouchá třeba Summer. Takový to tuctuc.

/Dalibor zpívá/

A nějaké české?

D: Jo, Kryštofa.

A ty, Aničko?

A: Vážnou hudbu. To mám ráda. Taťka to tu pouští pořád. Nepouští snad jinou hudbu. Pak ještě zpěvačku. To nevím, jak se jmenuje. Dětství strávila v děcáku. Měla strašně smutnej život a strašně hezky zpívala, česká zpěvačka.

Jezdíte často na výlety? A děláte s rodiči nějaký sport?

A: Jezdíme. Sporty neděláme. Dála dělá trochu s taťkou badbinton.

D: V pátek máme turnaj.

A: Mamka chce, abych dělala nějaký sport. Třeba tenis. My jezdíme hodně na výlety se studentama. Třeba na Jelenovskou. To bylo dobrý.

Unisono: Nebo do Podlesí.

A: Do Slavonic. Na Jelenovský máme s dětma klub ZV – zastavíme Variuse. To je takový náš vymyšlený upír. Je tam cvičiště, chodíme na kolotoče.

D: Tam je to super.

A: My už to tam máme omrknutý. Už tam jezdíme úplně odmala. Ve Slavonicích jsme tedy byli jenom jednou. Taky do Maříže. Taky jezdíme do Jeseníků, protože tam má děda chalupu. Do Vídně jezdíme, do Itálie jezdíme každoročně. A teďka taky do Šumic, kde máme i koťátka.

D: Ona má Kokyho a já Jessinku.

A: Máme je tam rezervovaný.

Co vám čtou rodiče před spaním?

A: Jojo, taťka četl Dálovi Lucky Luka. A já si čtu sama. Máme vždycky na měsíc zadanou knížku. První jsme měli s básněma, druhou encyklopedii, třetí sci-fy, teď máme dobrodružnou. To jsem četla Zákon smečky. Příští měsíc detektivku, tak už čtu dopředu Emil a detektivové. Tu má rád taťka, četl ji jako malej. Básničku jsme se měli naučit nazpaměť. Učila jsem nějakou žábu nebo tak. Hodně mě bavil ten Zákon smečky. Nejsou tam žádný obrázky.

Chodíte na koncerty/výstavy/do divadla?

A: Jo, hodně často. Většinou se chodíme podívat na děcka ze sboru. Budeme zpívat s Kerndlem. Zpívali jsme s Kotvaldem, ale já jsme nemusela, protože to bylo na Výstavišti, a jelikož jsem jednou omdlela a musím s sebou nosit kolu a sladkosti, tak jsem tam nemusela. Tam je totiž vždycky hrozný horko ze světel. Na operu chodíme skoro každej den.

Baví vás opera?

A: Jak který. Když jsem byla na Její Pastorkyni nebo na Osudu, tak to mě nebavilo. Na to jsem asi ještě moc malá.

Co si oblíkáte?

A: Fialový šaty, fialový šaty, Dálo! No my se totiž s rodičema hádáme, jestli to jsou fialový nebo hnědý.

/ukazuje/

A: To je fialová, jasná fialová.

Já bych zase řekla, že jsou hnědý.

A: Fialová.

D: Podle mě a mamky je to hnědá.

A: Podle mě a taťky je to fialová. Ale všichni jinak říkaj, že je to hnědá.

Co myslíte, že dělají vaši v práci?

A: Taťka pracuje, učí na Masarykově univerzitě. A jinak je to muzikolog. Poslouchá hudbu a studuje z knížek. Pak taky pracuje v Domečku. A mamka pracovala dříve v divadle jako taková radička. Jak je v té budce a říká třeba: „měsíčku“.

Nápověda?

A: Jo. Ale teďka pracuje taky na Masarykově univerzitě.

Co tě baví - čím bys chtěl být, až vyrosteš?

A: Učitelkou. Na vysoké škole. A taky, no, teď nevím, čím jsem chtěla být. Měla jsem to vymyšlený. Jo, spisovatelkou! Už jsem napsala deset stránek. Strašně rychle píšu malým písmem.

D: Já chci být zpěvák.

A kdyby to nevyšlo? Závodník?

D: No, možná jo, kdyby už umřel Luis Hamilgton.

Hamilton?

D: No, zajezdil bych si v F1, ale jinak bych řídil sportovní audinu.

Děkuji moc děti za interview. Půjdeme se vyfotit s nějakými těmi liškami.