Naděje rozezněla hradby Terezína

Když bylo založeno malé pevnostní město Terezín, jen málokdo by si dokázal představit, jakým způsobem bude zneužito nacisty o pár desítek let později. Pozůstatky a všudypřítomnou atmosféru těchto událostí nesmyla ani ničivá povodeň roku 2002. Zdi Terezína nicméně ve dnech 19.–22. srpna 2019 ožily, aby si během akce International Youth Encounters in Terezín konané v rámci festivalu Věčná naděje připomněly ty skladatele, do jejichž osudů se toto nenápadné město nesmazatelně vepsalo během druhé světové války.

Setkání je výsledkem práce členů Institutu Terezínských skladatelů a letos zpestřilo program festivalu již podruhé. Tento rok ale bylo ještě významnější, neboť oslavilo výročí narození třech velkých terezínských skladatelů – Pavla Haase, Hanse Krásy a Gideona Kleina. Součástí setkání byly nejen přednášky a konference, ale také hudební program zaměřený na díla komponistů, kteří měli nešťastnou zkušenost se zdejším židovským ghettem. V den zahájení setkání byl promítnut film o historii i současných poměrech v bývalém židovském ghettu v polském městě Lodž, který připomněl, že ani na místech s tak děsivou historií život nepřestal jít svým zvláštním způsobem dál.

Další dva dny již byly věnovány studentské konferenci vedené v anglickém jazyce o terezínských skladatelích, jejich dílech či tématech s Terezínem spjatých (zazněly mj. příspěvky o dětské opeře Hanse Krásy Brundibár (Nikola Illeová), o skladateli Rudolfu Karlovi (Jan Charypar) či o Osvaldu Chlubnovi (Martin Pašek) a jeho spojení s Helfertovým kroužkem) a přednáškám zkušených muzikologů jako jsou David Fligg, Michael Beckermann nebo Yuval Shaked. Program pak obohacovala hudební vystoupení organizovaná ve spolupráci s festivalem Věčná naděje. Prvním z nich byl zdařilý koncert klavíristy Jiřího Hrubého s flétnistkou Kristinou Vaculovou s díly Viktora Ullmanna a Erwina Schulhoffa, později téhož dne Dětský sbor Brno přednesl tvorbu pro děti. Temperamentní a ohnivou performanci děl např. Gideona Kleina či Hanse Krásy pak předvedlo smyčcové trio Black Oak Ensemble z USA, které si téměř ihned dokázalo získat uši i srdce publika. Zajímavé srovnání dvou různých poloh v provedení stejných děl se obecenstvu nabídlo hned příští den, kdy tatáž díla Kleina (Trio) a Krásy (Passacaglia a fuga) hrálo české smyčcové trio Virtuosi Brunenses, oproti jejich předchůdcům však více procítěně a „trpělivě“. Kleinovo Trio pak bylo doprovázeno i taneční složkou, kdy na jevišti vystoupili sólisté Baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v idylické choreografii Zdeňka Prokeše. Ta byla založena na tanci třech milostných párů a nepodporovala tragičnost hudby, naopak obracela pozornost k pozitivním hodnotám mládí (Klein zemřel ve věku 25 let) – lásce, něze a naději. Téhož večera vystoupil i špičkový klavírista Ivo Kahánek, kromě Janáčkovy Sonáty 1. X. 1905 „Z ulice“ posluchače obšťastnil Ullmannovou Sonátou č. 6 a Sonátou pro klavír G. Kleina. Ozvláštněním setkání byla prohlídka města vedená Lukášem Lvem, jenž účastníky zavedl do méně známých, o to však zajímavějších koutů Terezína. Silným zážitkem bylo setkání s Doris Grozdanovičovou, která v terezínském ghettu pásla ovce a byla svědkyní mnohého utrpení. Účastníkům připomněla křehkost lidského bytí, bohužel nejen svým vyprávěním – ještě téhož dne totiž její srdce dotlouklo.

Každý z účastníků odjížděl ze setkání o něco bohatší – na nové vědomosti, zkušenosti, přátele či zážitky, obohacen byl i kulturní život města, kam se tímto způsobem alespoň symbolicky vrátil duch těch, kteří zde trpěli. Možná právě připomínání jejich života a díla prostřednictvím mezinárodního setkávání je cesta, jak do tohoto města navrátit více života, který jako by stále zůstával odrazován jeho nedobytými hradbami.