„Ne-umění“ v roli umění a naopak

květen 2012 Michaela Banzetová Glosaria 2012

1.) Slavný Hirstův žralok – (Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho žijícího), převzato z: http://www.nytimes.com/imagepages/2005/03/03/arts/03cnd-hirst.1.html

Krom asi nejznámějšího díla, čtyřmetrového žraloka naloženého ve formaldehydu s názvem Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho žijícího, byl Hirst také znám jako svého času největší odběratel motýlů ve Velké Britanii. K tomu jej nevedla sběratelská vášeň, nýbrž fakt, že z jejich těl vytvářel monumentální kompilace, připomínající okenní vitráže středověkých katedrál. Jeho tvorba obsahuje sice mnoho dalších linií a bylo by velkým zjednodušováním charakterizovat ji pouze skrze tyto výtvory, přesto právě ona díla vyvolávají nejvíce rozporuplných reakcí a otázek. Ta pravděpodobně nejčastější, která se při konfrontaci s Hirstovým dílem objevuje, zní: „Co vše lze dnes vlastně za umění považovat?

2.) Limitovaná edice 10 ks díla a umělce vytvořeného z Lega, převzato z: http://www.littleartist.co.uk/hirst-shark-tank.html

To, že nejde o otázku čistě teoretickou, jejímž řešením by se zaobírali na vědecké bázi pouze historici umění, ukazuje několik případů z poměrně nedávné doby. Potřeba určit, co je umění a co nikoliv, má i zcela praktickou konkrétní rovinu, a tak se jejím řešením zabývaly už i soudy. Jeden z nejzásadnějších sporů na poli současného umění se týkal děl z produkce Billiho Violi a Dana Flavina. Rozsudek, který byl vynesen koncem roku 2010, je považován za precedentní. Evropská komise v tomto případu totiž rozhodla, že galerie budou muset platit plnou daň za videoart a světelné práce dvou výše zmíněných umělců (a tím pádem i všech ostatních), pokud je budou vyvážet za hranice Evropské unie. Tím byl zvrácen předchozí rozsudek britského soudu z roku 2008, který tvorbu Violi a Flavina přímo klasifikoval jako umění. To je daněno pětiprocentní sazbou, zatímco spotřební zboží, za což jsou neonové zářivky, videoprojektory a další komponenty považovány, až 20%. Převážejí-li se pak tato díla rozložená (což je jediný způsob, jak s nimi lze manipulovat při přesunu z místa na místo), nejde o uměleckou produkci. Až ve chvíli, kdy se opět sestaví, se začne znovu jednat o umění. Rozhodnutím soudního sporu tak byla vytvořena nová definice, kdy lze objekt již považovat za umělecké dílo, a kdy dle platných zákonů EU nikoliv.

To je ale jen jedna z mnoha ukázek toho, jakým způsobem lze k problematice současného umění, jež zároveň využívá moderních technologií, přistupovat. Zvuk, světlo, nebo videozáznam jsou dnes zcela běžnou součástí objektů řazených pod pojem vizuální umění. Ačkoliv několik málo sběratelů toto již uznává, většina veřejnosti (odborné i laické) k tomuto „novému“ umění stále hledá adekvátní přístup, který by řešil jednoznačně otázky, jak tyto předměty vlastně uchovávat, sbírat a kompleně k nim přistupovat.

Hirstovy objekty prezentující vycpaná zvířata naložená v tekutině se tak nakonec mohou jevit jako v podstatě tradiční výstavní exponát – vždyť nejedna manýristická sbírka kuriozit panovníků a šlechty zahrnovala i takové ukázky exotických vycpaných zvířat. Jde tak vlastně jen o jakýsi přesun z oddělení přírodovědeckého do oddělení uměleckého v rámci jednoho kabinetu. Propojováním moderních technologií a umění se ale vytváří zcela nové objekty, nemající v historii obdoby. Zásadní tak pro dnešní dobu možná nakonec není ani tak vytvořit jasnou definici toho, co je kdy umění, jako zodpovědět otázku, jak velmi se změnil samotný princip umělecké tvorby a jakou roli dnes ve společnosti vlastně hraje.

3.) + 4.) Popularitu díla dokazuje i bezpočet vtipů a satirických zpracovaní,
která na dílo vznikla, převzato z: http://chrismaddencartoons.wordpress.com/2012/04/04/cartoon-damien-hirst-shark-in-formaldehyde/ a
http://chrismaddencartoons.wordpress.com/2012/04/04/damien-hirst-cartoon-shark-in-formaldehyde-as- art-gallery-gift-shop-merchandising/