Ohlédnutí za festivalem klasiky i experimentu

Patrik Červák Glosaria 2015

Festival Moravský podzim 2015, který před pár dny skončil, nabídl vskutku ojedinělý zážitek; v České republice patrně nevídanou symbiózu vážné hudby, audiovizuálních představení, besed, duchovní hudby, Darmstadtu, filozofů, filmů a mnoha, mnoha dalšího. Za necelé dva týdny proběhlo 20 akcí, což je počin skutečně znamenitý. Avšak tyto akce nebyly mířené pouze na jednu složku obecenstva, nýbrž na několik generací a jejich rozličné choutky.

Akce měla celkem tři vrcholy – Českou filharmonii s Josefem Špačkem a Jiřím Bělohlávkem na zahajovacím koncertě, kde zazněla díla těch nejklasičtějších klasiků – Suka, Dvořáka a Janáčka. Druhý vrchol byl přesně v polovině festivalu, kdy v Janáčkově divadle vystoupila Rotterdamská filharmonie pod vedením vynikajícího mladého dirigenta Cristiana Măcelaru s makedonským klavírním virtuosem Simonem Trpčeským. Ten večer měli diváci možnost slyšet naopak světové nejklasičtější klasiky – Rimského-Korsakova, Rachmaninova a Sibelia. Poslední, třetí vrchol byl závěrečný koncert festivalu s domácí Filharmonií Brno, kterou ten večer řídil výborný estonský dirigent Olari Elts. Spolu s ním na podium vystoupil i věhlasný skotský bubeník Colin Currie, který se neuvěřitelným způsobem ujal náročného partu zhruba dvanácti bicích nástrojů při české premiéře 4. symfonie rezidenčního skladatele Moravského podzimu Erkki Sven-Tüüra. Na koncertě se ale ozvala i díla Clauda Debussyho a geniální Svěcení jara Igora Stravinského, které dnes už také můžeme řadit do klasiky.

Skladby Erkki Sven-Tüüra ale procházely celým festivalem a posluchače utvrdily v tom, že soudobá estonská hudba patří ke světové špičce. Diváci měli možnost slyšet jeho operu, mši, smyčcový kvartet či symfonii v kontextu s velikány jako Pärt, Berg, Bartók či výše zmíněnými Debussym nebo Stravinským. Záběr Sven-Tüüra je vskutku ohromný a nebojí se jakýchkoliv forem.
Letošní ročník festivalu se vyznačoval pořádáním několika audiovizuálních představení, které přilákaly daleko širší okruh posluchačů, než kdyby se festival zaškatulkoval pouze do okruhu vážné hudby. Ať to byl němý film Batalion za doprovodu živé hudby z pera Kryštofa Mařatky, Up-close pro violoncello, smyčce a film Michela van der AA, který zazněl po Schubertovi či projekce Sandglasses – koncertní instalace pro 4 violoncella, živou elektroniku, video, světelný design a tylovou instalaci litevské umělkyně Juste Janulyte.

To však není zdaleka vše, co festival nabídl. Výborný Armida Quartet z Berlína předvedl v dokonalé intepretaci skladby klasiků 20. století – Albana Berga a Bély Bartóka. O den později soubor Dvanáct violoncell provedl díla soudobých českých i světových autorů; Evžena Zámečníka, Sofie Gubajduliny nebo Arvo Pärta.
Na řadu však přišla i duchovní hudba! V Českobratrském evangelickém chrámu zazněly duchovní kompozice tří Estonců – Arvo Pärta, Velja Tormise a Erkki Sven-Tüüra v podání komorního sboru Collegium Musicale pod vedením Endrika Ükasvärava.

Návštěvníci festivalu však měli možnost slyšet i zcela neznámé klavírní skladby notoricky známých spisovatelů /filozofů – Friedricha Nietzscheho, Lva Nikolajeviče Tolstého a Borise Pasternaka v kontextu s kompozicemi skladatelů/filozofů klasické hudby Ference Liszta a Alexandra Skrjabina. Velmi obtížného repertoáru se v Besedním domě zhostil pedagog JAMU Jan Jiraský.
Výčet možností, které měl divák možnost slyšet, ale zdaleka nekončí. Na programu totiž byla jména z Darmstadtských skladatelských kurzů a postmoderny jako Karlheinz Stokhausen či Mauricio Kagel! Náročného Stockhausenova Harlekýna předvedl klarinetista Karel Dohnal na části festivalu věnovaného dětem. Naopak Rrrrrrr… Mauricia Kagela představilo předposlední den festivalu OK Percussion duo spolu se skladbami Miloslava Ištvana či Erkki Sven-Tüüra, jehož skladba Conversio II zazněla ten večer ve světové premiéře. Jako protipól takto výstřednímu programu bubeníků zazněly ve druhé polovině koncertu sólové housle v podání Milana Paly, který naopak zahrál klasický houslový repertoár – Prokofjeva či Ysaÿe. Pokud ale byla řeč o Stockhausenovi a Kagelovi, nesmí se zapomenout na Oliviera Messiaena, jehož Visions de l´Amen pro dva klavíry v podání Terezie Fialové a Karla Košárka a umělecký přednes, kterého se zhostil Saša Rašilov, zazněla den před Stockhausenem.

V rámci festivalu se také hojně využívalo univerzitního kina Scala, v němž proběhly besedy se umělci, jejichž díla na Moravském podzimu zazněla či filmové projekce.
Moravský podzim 2015 překvapil, nadchl a nezklamal. Všechny akce, které se pod jeho záštitou odehrály, si ponechaly vysokou kvalitu, ale i lesk originality. Kde jinde můžeme slyšet Kagela a Prokofjeva v jeden večer? Kolik festivalů nám nabídne tolik českých premiér? Kolikrát za svůj život měli diváci možnost slyšet naživo díla Arvo Pärta, Karlheinze Stockhausena, Oliviera Messiaena, tvůrce Doktora Živaga Borise Pasternaka či legendární balet Svěcení jara?! Kolik hudebních festivalů v České republice nabídne tolik zahraničních hostů? Díky letošnímu, nadmíru vydařenému ročníku, se z Moravského podzimu stal vskutku evropský festival se vším všudy. Nesmí se však usnout na vavřínech a pokračovat v tvrdé práci, která ale očividně nese ovoce.


Fotografie: Petr Francán, Filharmonie Brno