Poprvé na konferenci v rakouské Kremži

ENGLISH VERSION

K životu doktoranda konference zkrátka patří. „Nějak se musíš otrkat“, říkám si, zatímco startuji automobil a poněkolikáté kontroluji, zda jsem si přibalil vytištěný a poznámkami opatřený text příspěvku. Naposledy si s despektem a neskrývanými pochybnostmi prohlížím osmistránkový dokument, který má ještě téhož dne zaznít v přednáškovém sále univerzity Donau-Universität Krems. Neochotně a se zvolna vzrůstající panikou se společně s docentkou Janou Perutkovou, doktorkou Irenou Veselou a magistrem Petrem Sloukou – kteří zde rovněž mají prezentovat svůj výzkum – vydávám na cestu do malebného města Kremže v Dolních Rakousích. Míra nervozity na stupnici od 0 do 10 se prozatím drží na stabilním 2. stupni.

Konference probíhající ve dnech 10.–12. dubna 2019 v pátém největším městě spolkové země Dolní Rakousko nesla název Vernetztes Sammeln a byla zaštítěna projektem Kloster_Musik_Sammlungen, jehož oficiálním sídlem se stala právě univerzita v Kremži. Samotný projekt započal jako snaha tří klášterních archivářů – Martina Haltricha z Klosterneuburgu, Johannese Prominczela z Melku a Bernharda Ramedera z Göttweigu – o zmapování hudebního materiálu v klášterních sbírkách. Zásadní otázkou pak bylo, do jaké míry si budou sbírky podobné a jak vypadalo funkční propojení jednotlivých klášterů v minulosti. Důležitou součástí projektu je také snaha o digitalizaci hudebnin a o jejich zpřístupnění široké vědecké i laické veřejnosti (o tomto tématu více dr. Martin Haltrich v rozhovoru pro Musicologicu). Projekt Kloster_Musik_Sammlungen posléze nalezl podporu na univerzitní půdě v Kremži, kde se do badatelského a organizačního procesu zapojily kunsthistorička Anja Grebe, hudební vědkyně a slavistka Eva Maria Stöckler, a také na rakouské Akademii věd, kterou reprezentuje muzikoložka Elisabeth Hilscher. Těmto zkušeným vědkyním sekundují studenti a doktorandi Stefanie Preisl, Ulrike Wagner, Max Theisen a Günter Stummvoll. Za zahraničního partnera si autoři projektu vybrali Ústav hudební vědy Masarykovy univerzity, jehož hlavními tvářemi se stala docentka Jana Perutková a doktor Vladimír Maňas.

S ujetými kilometry mi pomalu začíná docházet vážnost situace – vůbec poprvé budu představovat svůj výzkum na vědecké konferenci, navíc v zahraničí, a ještě všemu v jazyce německém, který mrzačím problematickou výslovností a zmateným skloňováním. Míra nervozity zvolna přesahuje 4. stupeň, ale snažím se nedát na sobě nic znát a rezignovaně pokračuji v cestě směr Kremže.

Zahájení konference bylo plánováno již na půl desátou dopoledne a od té doby se za řečnickým pultem střídali prezentující (s výjimkou občasných pauz na kávu a oběd) až do šesti do večera. Náš příjezd se vlivem tradičních brněnských kolon opozdil asi o půl hodiny, a tak jsme rovnou a bez oddychu naskočili do probíhajícího programu, který zahájila v deset hodin Anja Grebe příspěvkem Zwischen Kunstkammer und Musikarchiv. Kontexte klösterlicher Sammelpraxis im 18. Jahrhundert. Polovina naší brněnské výpravy měla prezentovat ve středu (tedy první den ze tří) a druhá polovina o den později. Já měl to štěstí (i smůlu) uzavírat po Ireně Veselé svým referátem o hudební sbírce kláštera v Nové Říši první den konference. Přestože jsem se snažil zůstat soustředěný a koncentrovaný na výklad dalších účastníků – obzvláště referáty Berharda Ramedera (Sammelleidenschaft im Stift Göttweig – ein „Museum“ zwischen Repräsentation und Wissenschaft), Christiany Marie Hornbachner (Instrumentalmusik in Klosterinventaren des 18. Jahrhunderts) a Johannese Prominczela (Musikarchiv Stift Melk: Geschichte und Struktur) stály skutečně za pozornost – čas mého prvního veřejného referátu se kvapem blížil a s ním i vzrůstal můj neklid. Přes laskavá povzbuzování zbylých členů výpravy dosahuje nervozita na pomyslné škále 7. stupně. Nastupuje Irena Veselá s příspěvkem Die musikalischen Beziehungen zwischen den Benediktinern in Raigern und den Augustiner-Eremiten in Brünn in der 2. Hälfte des 18. Jahrhunderts a je tak tím posledním, co mě dělí od vlastního vystoupání na vyvýšené pódium. Svírá se mi žaludek, když slyším „Vielen Dank für Ihre Aufmerksamkeit“, a jsem vybídnut k předstoupení. Na náhle vratkých nohou vystupuji po schůdcích vedoucích k řečnickému pultu a jediná jistota, která mě zadržuje od poctivé hysterie, je připravený text, za který do velké míry vděčím ochotné pomoci docentky Perutkové a překladatelskému umění (dlužno dodat, že mou vinou na poslední chvíli!) magistry Heleny Kramářové. Pokládám papíry na stolek a naposledy se zhluboka nadechuji, než slyším sám sebe pronést: „Sehr geehrte Damen und Herrn, im Rahmen meines Beitrags möchte ich Ihnen die Musiksammlung des Prämonstratenserkloster in Neureisch vorstellen.“ Míra nervozity 0 – absolutní Zen. Již nevnímám závažnost situace, ve které se nacházím, a pouze s neobvyklým vnitřním klidem předčítám hypotézy, cituji prameny a popisuji skladatelské osobnosti premonstrátského kláštera v Nové Říši. Přichází závěr a s ním příval euforie a úlevy. První den konference nicméně ještě zdaleka nekončí a nastává čas na více než hodinovou diskuzi mezi konkrétními (předem vybranými) účastníky, mezi nimiž byli též zástupci databáze RISM nebo Hudebního oddělení Rakouské národní knihovny. Diskuse se týkala digitalizace, katalogizace a dalších témat spojených s problematikou hudebních pramenů. Ačkoliv padlo v průběhu tohoto času mnoho zajímavých názorů a byla nakousnuta plodná témata k rozhovoru, z prazvláštního důvodu byl počet diskutujících omezen pouze na ony osobnosti na vyvýšeném pódiu. Určitě by nevadilo, kdyby i ostatní měli možnost se k tématům hovoru vyjádřit.

Druhý den zahájila Jana Perutková příspěvkem Klosterneuburger Librettodrucke aus dem 18. Jahrhundert – neu bewertet a po prezentaci Zur Geschichte der Periochen und Stücktexte des Piaristentheaters Matthiase J. Pernerstorfera a krátké pauze na kávu ji následoval s referátem The Lobkowicz Music Collection: Past, Present & Future také její doktorand Petr Slouka. Tenkrát jsem měl čas i energii naplno naslouchat jednotlivým přednášejícím. Kromě precizních příspěvků z brněnské domoviny (dmul jsem se pýchou) byl inspirující především metodicky důkladný referát Macieje Jochymczyka The music collection of the Jasna Góra monastery. Povedenou a tematicky neotřelou byla také přednáška Elisabeth Reisinger a Anny Sandry „Second Hand“ aus Wien? Zu den Werken Georg Reutters im Musikarchiv der Bonner Hofkirche. Technologický přístup k digitalizaci, stejně jako střípky ze samotné databáze pak představil v příspěvku Metodische Überlegungen zum Umgang mit den sogenannten „Digital Humanities“ im Hinblick auf historische Musiksammlungen Martin Haltrich se studenty, kteří pracují na vytvoření zcela nové databáze a na propojení technické a muzikologické stánky věci. Pro zájemce byla přichystána možnost komentované prohlídky města, která příhodně končila u místní sympatické a útulné hospůdky, kde se naskytla spousta prostoru k diskuzi nad vážnými vědeckými i zhola nevážnými tématy.

Závěrečný den představil ještě referáty Stefana Engla (Moritz Graf von Dietrichstein (1775–1864) als „Gründer“ der Musiksammlung der Österreichischen Nationalbibliothek) a Paula Tarlinga (Die Notensammlung Anton Friedrich Justus Thibauts), konferenci symbolicky zapečetila přednáška Die Sammlung Aloy Fuschs in Stift Göttweig – Kuckucksei oder Bereicherung? jedné z organizátorek celé akce Elisabeth Th. Hilscher.

Přestože některé organizační záležitosti (časové, ale i tematické, kupříkladu již výše zmiňovaná „diskuze“) mohly být vyřešeny přívětivěji, jednalo se o první vlaštovku možné další spolupráce v oblasti klášterních sbírek nejen mezi Donau-Universität Krems a Masarykovou univerzitou, ale také mezi jednotlivými vědními obory a snad i mezi dalšími státy. Zůstane-li organizačnímu týmu elán a nasazení, snad se badatelský výzkum v oblasti propojení jednotlivých klášterů prohloubí a my získáme další cenné a jinak než spoluprací jen stěží dosažitelné vědění. A to je sladký příslib dalších měsíců a let.

Photo ​Eva Maria Stöckler