Před deseti lety odešel Jiří Fukač

listopad 2012 Miloš Zapletal Glosaria 2012

Po počátečním zájmu o hudebně-historiografickou problematiku zasáhl Fukač zásadním způsobem do vývoje systematické muzikologie, zejména hudební estetiky, sociologie, pedagogiky, sémiotiky a metodologie hudební vědy. Významný je také jeho přínos k historii a teorii nonartificiální hudby a k hudební lexikografii (je jedním ze spoluautorů Slovníku české hudební kultury). Ve většině zmíněných disciplín mají jeho práce v českém kontextu pozici kanonických nebo iniciačních textů. V době normalizace byl Fukač pro své názory proskribován, byla mu znemožňována publikační i pedagogická činnost.

Fukač vycházel z tradice „klasické“ německé muzikologie, nejblíže měl snad k H. H. Eggebrechtovi. Navazoval však také na pozitivisticko-fenomenologický přístup Helfertův, ve svém důrazu na zkoumání sociálně-funkčních aspektů hudby a hudební kultury neměl daleko ani k „nové“ anglosaské muzikologii. Z Fukačových prací vyplývá přesvědčení o poznatelnosti hudebně-historických fenoménů prostřednictvím analýzy fakt a tříbení teoretického a pojmoslovného aparátu (chápaného ovšem také v jeho historické procesuálnosti). Snaha o systematizaci a systémovou deskripci historických jevů se s odstupem času jeví jako nejinspirativnější, ale zároveň také nejproblematičtější metodologický aspekt Fukačova teoretického odkazu.

Z Fukačových samostatných knih zmiňme alespoň ty nejdůležitější: O studiu hudební vědy (1964), Mýtus a skutečnost hudby. Traktát o dobrodružstvích a oklikách poznání (1989) (Tuto publikaci, snoubící popularizační charakter s myšlenkovou hloubkou a precizností, vřele doporučuji i ne-muzikologům!), Pojmosloví hudební komunikace (1991), Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína (1998). Autorsky se podílel mimo jiné na těchto knihách: Hudba a její pojmoslovný systém. Otázky stratifikace a taxonomie hudby (1981), Hudební věda I.–III. Historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj (1988), Základy hudební sémiotiky I.–III. (1992), Úvod do studia hudební vědy (1995), Slovník české hudební kultury (1997), Hudba a média. Rukověť muzikologa (1998), Hudební pedagogika. Koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti (2000).

Fukačovým zřejmě vrcholným dílem je kniha, kterou napsal společně s Ivanem Poledňákem, Hudba a její pojmoslovný systém. K otázkám stratifikace a taxonomie hudby. Jde v rámci české muzikologie o poměrně ojedinělý a dodnes nepřekonaný pokus o systematickou meta-teorii hudby, o definování základních paradigmatických (terminologických a gnoseologických) souřadnic muzikologie, jakožto vědy o „univerzu hudby“.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info