Renesanční hry s vokálními perlami – Handl Gallus a Leopolita

květen 2014 Eva Mikulášková Glosaria 2014

Kvality Cappell nejsou domácímu milovníku staré hudby, zvláště pak té středověké a renesanční, neznámy, stejně jako jména jejich uměleckých vedoucích, Vojtěcha Semeráda a Richarda Šedy. Pro tento koncert byl zvolen pětičlenný vokální ansámbl a následující nástrojové složení: cinky, altové, tenorové a basové trombony, varhanní positiv.

Antropocentrismus a individualismus?

Tiché rozjímání a racionální obrácení se do sebe sama, chvíle zastavení času moderní doby plné shonu, nervozity a občasného chaosu, tak na člověka dnešní doby, bez nutnosti hledat klíče k otevření zámků tehdejších dob, působí obvykle renesanční vokální polyfonie.

Realismus, věda a humanismus?

Pokud náš mozek ale zůstane bdělý a neztrácí svoji luciditu v intervalech kvart, kvint a oktáv, na které tak kýženě čeká, začne se před ním otevírat možnost také o díle symetricky uvažovat a nasát do sebe řád oné disciplinované skladatelské práce a vtipu intelektu.

Jeden z příkladů je uveden i v úvodním slovu dramaturga festivalu Dr. Maňase, kdy upozorňuje na echa v dvousborovosti, která se proměňují v nadějné odpovědi. Doporučuji si pro radost ze hry pustit k textu začátek nahrávky.

Jacobus Handl Gallus: dvojsborové moteto Quo mihi crude dolor

[Rozmluva Marie Magdaleny s Kristem na způsob echa]

[Marie Magdaléna]:

Krutá bolesti, proč mne ovládáš, necháváš v obavách?

[Kristus v podobě ozvěny]:

Máš strach?

Proč bych se bála, vždyť nářek mne stravuje. [clamor]

Miluje? [amor]

Stravuje. [clamor]

Miluje! [amor]

To mne láska sžírá?

Čí to odpověď? Od koho?

Od milého.

Copak ženichovi mému žití znovu dáno?

Ano, ano.

…

Další příklad se pak dal vypozorovat v poslední provedené skladbě Te Deum laudamus a 4 od Jana Sixta z Lerchenfelsu, ve kterém bylo možné vysledovat přesné střídání pěveckých a instrumentálních částí ve vzájemných obměnách. Pokud bychom si jako pomůcku nahradili skupiny číselnými vztahy, tedy vokální sólo = 1, instrumentální mezihra = 2, vokalisté a varhanní positiv = 3 a všichni = 4, pak bychom mohli vidět skladatelskou hru velice zjednodušeně (a bez jistě možných sémantických významů) také takto:

1 – 2 – 4

1 – 2

1 – 4

.

1 – 4 – 1

3 – 1 – 3

.

1 – 3

1 – 2

1 – 4

.

1 – 3

1 – 2

1 – 3

.

1 – 3

1 – 2

1 – 3

Miserere

1 – 4

„Jádro a smysl zážitku jsou však vždy tytéž: duše je probuzena, proměněna či povznesena tím, že místo snů a tušení vnitřních se náhle dostaví a zasáhne volání zvenčí, kus skutečnosti.“ In: Hermann Hesse: Hra se skleněnými perlami