Riposa in pace!

březen 2012 Martin Bojda Glosaria 2012

Guelfi (stejně jako oba jmenovaní) se prosadil již velmi mladý, roku 1951, kdy italská divadla vskutku mimořádně oslavila padesáté výročí Verdiho smrti uvedením a nahráním takřka všech jeho oper - zejména v případě těch raných se dodnes jedná o velmi cenné, stylotvorné počiny. Guelfi ztvárnil hlavní barytonové úlohy v Attilovi (Tajo, Mancini, Penno, Bertocci, Caselli/Giulini) a Dvou Foscariích (Bergonzi, Vitale/Giulini). Celkem se podílel na 59 kompletních operních nahrávkách, z toho 25 vzniklo jen v letech 1951-59! (Poslední je Děvče ze Zlatého západu z r. 1974, dir. De Fabritiis.) Za zmínku rozhodně stojí Guelfiho wagnerovská „odbočka“ z roku 1954 – živá nahrávka Lohengrina z Teatro San Carlo di Napoli, kde pod taktovkou Maestra Gabriela Santiniho zazářili Gino Penno, Renata Tebaldi, Elena Nicolai či Giulio Neri. Z méně uváděných oper uveďme též nahrávky Anežky z Hohenštaufů, Nerona či Afričanky, všechny pořízené s dobovou pěveckou a dirigentskou elitou. Guelfi vládl suverénním dramatickým i hudebním projevem, jeho sytý baryton se pohyboval v kantabilních obloucích (zejména) verdiovské melodiky s jistotou, znělostí, krásou a plností tónu, odstíněností výrazu a smyslem pro dramatické gesto, jaké dnes již naprosto nenalezneme – spolu s Bergonzim a Paneraiem to byli skuteční bardi italské scény, profesionálové vyškolení na carusovské muzikalitě, pro něž nebyl rozhodující ani tak (je málo reflektováno, jak novátorský!) delmonacovský heroismus, nýbrž pěvecká (ne tak „zpěvácká“) uhlazenost a čistota – odtud též bergonziovská plastičnost gesta. Jak by ovšem nebyl Guelfi mistrem pěvcem – vždyť tento rodák z Říma, který debutoval již roku 1950 (jako Rigoletto ve Spolettu) a v La Scale se představil poprvé 1952, studoval u samotného Titty Ruffa, Serafinem označovaného vedle Rosy Ponselle a Enrica Carusa za pěvecký zázrak! Guelfiho umělecké mistrovství si můžeme připomenout několika kompletními nahrávkami dostupnými na YouTube:

http://www.youtube.com/watch?v=YC5crxfEZDw&
http://www.youtube.com/watch?v=nKL4iAq0Do8
http://www.youtube.com/watch?v=LKAwclftz_c
http://www.youtube.com/watch?v=O0yaN85Eq0Y

A zde již vzpomínkové video s rozhovorem z loňského roku:

http://www.youtube.com/watch?v=8jFAuOfhiSE


Zemřela Rita Gorr

22. 1. 2012 zemřela legendární belgická mezzosopranistka Rita Gorr (*26. 2. 1926). Vlastním jménem se zvala Marguerite Geirnaert; stejně jako Guelfimu se Gorr dostalo výborného pěveckého školení, konkrétně od brilantní belgické koloraturní sopranistky Viny Bovy (1900-1983). Rita Gorr se však profilovala zcela jinak – disponovala mohutným, sytým hlasem, jistým ovšem v hloubkách, stejně jako znělostí vysokých not – obě tyto polohy můžeme obdivovat v její památné kreaci Amneris v Soltiho nahrávce Aidy pro Deccu z roku 1961. Gorr debutovala jako Fricka ve Wagnerově Valkýře. Na světové scény pronikla na přelomu 50. a 60. let, roku 1958 poprvé vystoupila v Bayreuthu a patřila (vedle kupř. Ernesta Blanca) k hrstce frankofonních pěvců, kterým se ve wagnerovské metropoli dostalo nejvyššího uznání. V rámci festivalu se podílela na řadě výborných nahrávek, dokumentujících jedinečný tehdejší hudební interpretační styl – Soumrak bohů, Zlato Rýna a hned dvě Valkýry z roku 1958 pod taktovkou Hanse Knappertsbusche, roku 1959 Lohengrin Lovro von Matačiće, 1960 Parsifal André Cluytense… Matku Marri zpívala v pařížské premiéře Poulencových Dialogů karmelitek (1958) za řízení Pierra Dervauxe. André Cluytens ji téhož roku obsadil jako Martu do své učebnicové nahrávky Gounodova Fausta (Gedda, De Los Angeles, Christoff, Blanc). Její poslední nahrávka pochází až z roku 1999 a je jí Čajkovského Piková dáma z Vídně (dir. Seiji Ozawa). Pro české posluchače jistě není bez zajímavosti Kabanicha v podání Rity Gorr z roku 1982 (Velšská národní opera, dir. Richard Armstrong). Pomineme-li některé velké party wagnerovské (Ortrud, Fricka…) či verdiovské (Amneris, Eboli…), jako doménu Rity Gorr musíme uznat francouzský repertoár, především roli Dalily v Saint-Saënsově Samsonu a Dalile. (Viz legendární, učebnicová nahrávka Prêtrova s Jonem Vickersem jako Samsonem; Paříž 1962.) Rita Gorr především patřila k elitní reprezentaci francouzské operní kultury své doby – tak jako Ernest Blanc, Alain Vanzo, Gabriel Bacquier, Gérard Souzay, Michel Sénéchal, Janine Micheau, Michel Roux, Martha Angelici ad. Jejím dirigentským vůdcem byl André Cluytens. Nenahraditelná, výchozí stylovost, kterou francouzská opera vyžaduje, byla novodobě (vy)pěstována právě těmito antikomerčními pěvci, jejichž osobní kultura zůstává vzorem pro dnešní (zcela nesrovnatelnou) praxi.

http://www.youtube.com/watch?v=5CaG3Fmf0n0
http://www.youtube.com/watch?v=P9VLvsiIltc
http://www.youtube.com/watch?v=5XsijTQs2GI
http://www.youtube.com/watch?v=QVAMXIsV-TM
http://www.youtube.com/watch?v=Te-YFNYlGN4