Spolu s Magdalenou Koženou je Adam Plachetka jednoznačně nejúspěšnějším naším pěvcem mladé generace. Recitál Händel Oratorio Arias dosud zazněl pouze na festivalech ve Znojmě, Třebíči a v pražském Rudolfinu, vžy se strhujícím úspěchem. Koncert v Brně bude poslední z Händelovské série koncertů v ČR, proto by si jej neměl žádný milovník tohoto žánru nechat ujít. Uskuteční se 25. 2. v 19:30 v Besedním domě v Brně a po skončení bude uspořádána Plachetkova autogramiáda.
Jak dlouho spolupracujete s Czech Ensemble Baroque?
Již mnoho let. Dovolím si hádat, že od jeho vzniku. Je milé se čas od času potkávat s přáteli a moci si přitom zamuzicírovat.
Odkud se znáte s dirigentem Romanem Válkem?
S Romanem se známe z Letní školy barokní hudby, tehdy v Rajnochovicích (dnes v Holešově pozn. red.), kam jsem jel poprvé před deseti lety. Nastudovali jsme tehdy Händelova Mesiáše. Tam jsem si začal budovat vztah k barokní hudbě.
Loni v létě jste také na této škole sám vyučoval, patří stylová interpretace podle Vás k nutnému vzdělání každého pěvce?
Nutná samozřejmě není. Ale myslím, že každému otevře nové obzory. V interpretaci a technice zpěvu souvisí všechno se vším. Wagner vám může pomoci pochopit Mozarta, stejně, jako třeba Händel Verdiho. Z čím více aspektů se zvládnete na konkrétní skladbu podívat, tím zajímavějšího výsledku můžete dosáhnout. Kromě toho je v dnešní době verzatilita velkou výhodou.
Jak zpětně hodnotíte vaše nové CD a proběhlé koncerty Händel Oratorio Arias
Ohlasy na obojí byly zatím pozitivní, proto rád věřím, že jsme odvedli dobrou práci. Zvláště vhledem k velmi omezenému časovému prostoru, který jsme měli. Velký dík si zaslouží orchestr, sbor i organizátoři Třebíčského operního a Znojemského hudebního festivalu, v jejichž produkci CD vzniklo, a kteří pracovali do úmoru, aby se všechno stihlo. Koncerty jsou pro mě už hlavně odměnou a možností vracet se k baroknímu repertoáru, na který v sezóně nemám mnoho času.
Jaké byly na vaše CD ohlasy ve Vídni?
Také dobré. Vesměs ve smyslu, že jsme přišli s ojedinělým dramaturgickým počinem na vysoké umělecké úrovni. Dává mi to chuť do další práce.
Je Vám blízký barokní repertoár?
Velmi. Bohužel, jak jsem již zmiňoval, je těžiště poptávek spíše v Mozartových operách, takže baroko zpívám v poslední době méně často. Když je to ale na úkor Mozarta, který mě také baví, nemusím litovat tolik.
Jak často spolupracujete se soubory dobových nástrojů? Je tato spolupráce přínosná?
Mimo ČR jsem v poslední době spolupracoval jen s Musiciens du Louvre a Freiburger Barockorchester, kteří hráli produkce ve vídeňské Státní opeře. Spolupráce s těmito ansámbly je milým zpestřením běžného repertoáru, protože je velmi specifická, řekl bych bezprostřednější.
Jak dlouho se na podobná vystoupení, jako bude to brněnské, připravujete?
Těžko generalizovat. Když započítám nastudování jednotlivých oratorií, je to vlastně projekt postupně vznikající během celého desetiletí. Dramaturgická a organizační práce trvala asi dva roky. Nyní už příprava na jednotlivé koncerty zabere jen pár dní, protože mám program čerstvě v paměti a koncerty byly naplánovány s relativně krátkými rozestupy.
Zdržíte se v Brně?
Rozhodně ano, ale zatím nevím, jestli v horizontu hodin, nebo dní.
Jaký vlastně máte vztah k tomuto městu?
Jako Pražák bych měl asi odpovědět, že je můj vztah k němu jasně definován předsudky, ale není tomu tak (smích). V Brně a na Moravě vůbec jsem strávil hodně času, převážně s barokní hudbou, a mám zde spoustu přátel. Rád se sem proto vracím. Zároveň to mám momentálně z Vídně blíž, než domů, takže se sem dostanu i relativně často.
Kam zamíříte potom?
Moje nejbližší plány jsou Mozartův Figaro ve Vídni, Bachova mše h-moll v Chicagu, Schaunard v Pucciniho Bohémě ve Vídni a poté opět Figaro na festivalu v Glyndebourne.
Co říkáte na propojení barokní hudby a vína?
Je to milé spojení. Zároveň si, ač to je možná zbožné přání, myslím, že může na koncerty přivést i nové publikum.
Děkuji za rozhovor a přeji velký úspěch Vašemu recitálu a novému CD.