S Katkou Eichlerovou o tom, zda rok koně bude náš šálek divadelní kávy

Markéta Hájková Rozhovory 2014

Festival Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě letos deklaruje, že návštěvníkům odpoví na otázky Života, Vesmíru, komplexně na problematiku noetiky. Jak moc, a zda vůbec, je toto tvrzení podle Tebe nadnesené? 42 večerů, 18 divadel, 14 kaváren jsou pěkná sudá čísla. Jak jste se k nim dopracovali?

Odpověď na otázky života, vesmíru a vůbec můžete přeci hledat kdekoli, proč ne právě na Lunaparku, když nám dal osud znamení a finální počet večerů vyšel na rekordních 42. Tak vysoký počet jsme původně neplánovali, ale již tradičně se nám přihlásilo o něco více divadel a zájem ze strany kaváren hostit tuto akci stále trvá. Rozhodli jsme se tedy, že se do pátého výročního ročníku opravdu opřeme a dáme lidem možnost zajít si na festival téměř každý den během nadcházejících dvou měsíců. Každý ať si vybere, jak se mu to hodí. Až na pár výjimek hrají všechna divadla 2x – 3x.

Hlásí se vám již soubory samy od sebe, protože reagují na ohlasy festivalu z dřívějška?

Ano, divadla se nám hlásí sama. Samy se hlásí i kapely, ačkoliv se je snažíme též sami intenzivně vyhledávat. Snažíme se totiž představit návštěvníkům široké spektrum současných místních hudebníků. Letošními nováčky v rámci hudebního doprovodu jsou například Django Jet, HAWAI SWING SOCIETY, Štěpán Slížek, Swing Pigs, Picky Gils & Cuba, Alexey, Anton a Inna Aslamas nebo CM Májek.

Byla káva vždycky Tvým hlavním inspiračním pramenem nebo jsi v tomto ohledu rozpolcenější?

Káva mým životem voní už delší dobu, ale vždy jsem měla blízko i ke kultuře. Mimo to káva a kultura k sobě dle mého názoru neodmyslitelně patří. Kromě toho, že jsem studovala Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací a věnovala se odmala taky folklóru, pracovala jsem jako produkční několik let pro Divadlo U stolu, které mě velice obohatilo a díky němuž jsem se do kulturní sféry hlouběji ponořila.

Vím, že jsi pracovala jako baristka v mnoha kavárnách. Co Tě živí v současnosti?

V tuto chvíli pracuji již skoro druhým rokem jako provozní v Café Mezanine. Za barem se objevuji sice už jen občas, ale užívám si to. Mezzanine a hlavně skvělý šéf, který fandí i všem mým dalším aktivitám, je mi dobrým zázemím, které podrží i pomůže. Hlavně mi však dává možnost zorganizovat si práci tak, jak zrovna potřebuji, abych se mohla věnovat projektům spojených s Kulturáriem. Za to mu patří rozhodně obrovský dík!

Je náročné to vše skloubit dohromady?

S klasickým zaměstnáním „od – do“ by to bylo jistě těžší. V tuto chvíli si myslím, že to už není tak náročné, jak to bývalo, kdy jsem kromě aktivit se sdružením měla prací hned několik a do toho ještě studovala. Ale dny jsou nabité stále, čímž si rozhodně nechci stěžovat. (smích) Těší mě, že to tak je.

Když se vrátím k Lunaparku. Na co bys letos obzvláště ráda upozornila? Podařilo se vám z hlediska dramaturgie něco mimořádného?

Festival je vlastně originální také tím, že nemá svého dramaturga ani dramaturgickou radu. Je jen na zapojených divadlech s čím se festivalovým divákům představí, jak se budou prezentovat a jak je na svou produkci nalákají.

Letošní novinkou jsou motýlci na krk i do vlasů, kteří jsou jak na památku, tak na parád. Ale fungují jako doprovodná aktivita, ne nějaká dramaturgická novinka či vrchol. Určitě potěší a sluší.

Jsou ještě stále nějaké nové výzvy pro tento již poměrně zaběhnutý festival?

Neplakat, že někteří pravidelní diváci, kteří chodili již od prvního ročníku, chodí již méně. Zejména proto, že se třeba po studiích vrátili zpět do svých rodných měst. Snažit se stále lákat diváky nové a umět i jim nabídnout jedinečnou atmosféru Lunaparkových večerů.

Tvé nadšení a pracovní nasazení je enormní, ale přesto si nedokážu představit, že se budeš účastnit všech představení. Co si nenecháš na letošním Lunaparku ujít?

Rozhodně se chystám alespoň jednou na každé divadlo. Jasné jsou ty termíny, kdy vystupují divadla, která hrají na letošním Lunaparku jen jednou. To je hned teď v pátek 7. 3. – Malé divadlo kjógenu, které bude hrát v Café Práh. Potom se rozhodně chystám na Divadlo Krajiny 17. 3. v Paláci Prigl, 21. 3. Anička a letadýlko v Café Práh, Filip Teller s představením Inspirováno láskou 2. 4. v Cafe Kunst a Bafni 23. 4. v Cafe Laundry.

Čerpáš nějak ze studií na FF během své nynější praxe v neziskovém sektoru?

Kulturárium jsme založili před třemi a půl lety, takže už při studiu Managementu v kultuře jsem se neziskovému sektoru věnovala. Své znalosti jsem mohla ihned zužitkovat v praxi. Studium mě rozhodně obohatilo a díky němu jsem se seznámila s celou řadou pro mě důležitých lidí.

Co bys poradila lidem, kteří mají nápady a chtěli by se realizovat v oblasti brněnské kultury mimo „ohňostrojový“ proud?

Ať se k nám přidají :-). V tuto chvíli s Kulturáriem pořádáme celou řadu akcí. Kromě Lunaparku to je také Tanec a handicap, který se odehraje 14. - 16. 3., festival I kráva má svou knihu, který vypukne v květnu, ale i hudební festival Degeneration NEXT, Kabinet nezávislého filmu, Týden kávy Brno. Chystáme se pustit také do nových projektů. Jedním z nich bude světelná přehlídka s názvem Prototyp.

Co považuješ během existence Lunaparku, potažmo celého Kulturária, za své (vaše) největší úspěchy?

Že jsme se rozrostli v opravdu velkou rodinu, k jejímuž stolu může usednout či jen na chvíli přisednout kdokoli, kdo se chce něco naučit, kdo chce jakýmkoliv způsobem obohatit kulturní složku Brna.

Máš čas objevovat brněnskou kulturu i za hranicemi Kulturária? Co Tě v poslední době zaujalo?

Přiznám se, že velice málo. Času se moc nedostává a je bezva být někdy doma a dostat se ke knížce. Když však čas je, tak si zajdu ráda do divadla nebo na nějaký koncert. V Divadle U stolu je teď několik představení, na která bych ráda v blízké době zašla.

Jaké je Tvá nejoblíbenější kniha a divadelní inscenace?

Vždycky jsem ráda četla Hrabala, Kunderu, teď jsou to prakticky odborné knížky, co mám rozečtené. Mezi oblíbené divadelní inscenace, na které bych klidně zašla znovu patří například Šamhorodský proces od Františka Derflera, Příliš hlučná samota od Ivo Krobota nebo Pan Polštář v Buranteatru. Chystám se teď aktuálně na Hodné, zlé a dotované od Víti Větrovce, které jsem ještě bohužel nestihla navštívit.

Přeji Ti, ať mnoho kávoholiků, divadlomilů a jejich kombinací letos navštíví Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě a ať i ostatní projekty Kulturária jen vzkvétají. Díky, že sis udělala čas na rozhovor.