Se Štěpánem Filípkem o brněnské hudební avantgardě, a nejen o ní

Štěpán Filípek (*1981, Brno) se věnuje rozmanitým hudebním aktivitám – kompozici, sólové i ansámblové hře (např. soubory Trio Euterpé, Opera Trio, Tango Quartetto Re Campo) nebo spolupráci s klavíristkami Sárou Medkovou, Katelyn Bouska, Kateřinou Jandovou a dalšími. Je aktivní rovněž v ediční, publikační, dramaturgické a jiné hudebně organizační činnosti. Při našem společném setkání, které se díky známosti od dob studií na brněnské konzervatoři (skladba ve třídě Radomíra Ištvana) neslo v přátelském duchu, jsme si povídali o chystaném vydání děl Jana Václava Hugo Voříška pro violoncello a klavír, okouzlení tvorbou poválečné brněnské hudební avantgardy i potřebě objevovat zapomenuté autory.

Musicologica je časopis Ústavu hudební vědy, proto bych ráda naše dnešní povídání směřovala trochu hudebněvědným směrem, který je Ti také vlastní. Mohl bys čtenářům prozradit něco o chystaném vydání skladby Variace pro klavír a violoncello op. 9 Jana Václava Hugo Voříška?
Já bych to vzal trochu oklikou. Během doktorského studia na JAMU u Jindry Bártové jsem se hodně zabýval tzv. novopolskou školou, hudbou Witolda Lutosławského a později Krzysztofa Pendereckého, především jejich skladbami pro violoncello. Zajímali mě také autoři brněnské avantgardy, skladatelé tvůrčí skupiny A a další. Po nějaké době jsem ale začal cítit, že bych rád pronikl i do starší hudby. Zhruba před pěti lety jsem navázal spolupráci s americkou klavíristkou Katelyn Bouska. Hledali jsme něco, co by bylo „české, dobré, ale zároveň to nikdo příliš nezná“. Pátrali jsme různě, až nám pan profesor Jaroslav Smýkal z JAMU dal tip na ony Variace pro klavír a violoncello op. 9. S Katelyn jsme je několikrát zahráli na koncertech i festivalech a později o skladbu projevilo zájem Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu. V současné době připravujeme vydání společnými silami s klavíristou Ondrejem Olosem, který mi pomáhá s korekturou klavírního partu. Je to velmi detailní srovnávací práce, protože se ukázalo, že neexistuje manuskript, ale dochovala se tři vydání přibližně z doby vzniku – z Karlsruhe, Vídně a Paříže. Je to náročné, ale myslím, že ta skladba za to stojí a bude dobře, když se mezi klavíristy a violoncellisty dostane! Měla by vyjít v edici Thesaurus Antiquae Musicae.

Držím palce. Zajímalo by mě, jestli jsi měl možnost setkat se s originály těchto materiálů?
Vydání se bohužel zdrželo kvůli koronaviru. Vycházel jsem tedy prozatím z verze vydané v Karlsruhe, která je uložená v archivu JAMU. Jde o nejstarší dochovaný zdroj z roku 1822. Chtěl jsem ale mít alespoň dva zdroje, tak jsem pátral po vídeňském vydání. Nakonec se mi podařilo získat sken Steinerovy vídeňské verze od Österreichische Nationalbibliothek. Nehodlám však skončit jen u Variací, rozpracovali jsme s Katelyn také Voříškovo Rondo pro violoncello a klavír op. 2, které existuje i ve verzi pro housle, ale ani verze pro violoncello se bohužel příliš nehraje.

Dalo by se tedy říct, že Tvým zájmem je objevování tak trochu zapomenutých děl či autorů?
Ano. Je to dané tím, že víc než 15 let spolupracuji s Českým rozhlasem na dokumentování skladeb pro violoncello od českých, potažmo brněnských autorů. Odvinulo se to od mého zájmu o zmiňovanou tvůrčí skupinu A (členové Jan Novák, Miloslav Ištvan, Josef Berg, Alois Piňos, Zdeněk Pololáník). Pak jsem šel víc do hloubky ke generaci jejich učitelů – například nedávno jsem natáčel třeba vynikající Sonátu pro sólové violoncello Viléma Petrželky, nebo jsem se věnoval jedné z posledních skladeb Václava Kaprála Balada pro violoncello a klavír. To byla zajímavá paralela, protože zároveň jsem také cvičil poslední dokončenou skladbu jeho dcery Vítězslavy Kaprálové Ritornel pro violoncello a klavír. Mimochodem, při zpracovávání této generace (Petrželka, Kaprál a další) jsem narazil na osobnost violoncellisty Váši Černého, který poprvé provedl Kaprálovu Baladu. Váša Černý byl velice výrazná osobnost, vyučoval na konzervatoři, byl členem Moravského kvarteta, koncertním mistrem České filharmonie, hodně autorů pro něj tehdy psalo. Zřejmě byl neskutečně disponovaný, traduje se, že prý jezdil po světě a hrál Paganiniho houslová capriccia v úpravě pro violoncello.

To zní jako skvělé téma na diplomovou práci! Třeba se někdo ze čtenářů chytí…
Vycházím vlastně ze základní dramaturgické poučky, kterou mi před lety řekl dramaturg Českého rozhlasu Brno Jan Hlaváč, že člověk by se měl snažit hledat skladby, které jsou dobré, ale které nikdo nezná. (smích)

Tak to je samozřejmě chvályhodné. Dotkli jsme se toho, že se dlouhodobě zabýváš tvorbou brněnských skladatelů, v interpretační i analytické rovině. Nedávno jste spolu s klavíristkou Kateřinou Jandovou vydali elektronické album Brněnské inspirace s hudbou brněnských skladatelů. Mohl bys o něm čtenářům prozradit trochu víc?
Jsem rád, že se ptáš, zrovna nedávno se mi ozval americký muzikolog a bohemista Tom Moore s recenzí na něj, tak mě moc potěšilo, že naše práce má mezinárodní ohlas. S Kateřinou Jandovou jsme na Brněnských inspiracích pracovali už někdy před deseti lety. Oba jsme tehdy byli na doktorátu a ona měla za téma klavírní tvorbu Jana Nováka. Hráli jsme spolu jeho skladby, také skladby Miloslava Ištvana a natáčeli jsme je pro rozhlas. Později nás oslovil Ctirad Kohoutek se svým Concertinem a Leoš Faltus se Dvěma eseji pro violoncello a klavír a materiál alba byl na světě. Najdete na něm ale také sólové skladby pro violoncello od Radomíra Ištvana a Radoslava Zapletala.

Gratuluji k projektu. Máš nějaké další plány do budoucna stran brněnských skladatelů?
Rád bych udržel dokumentární snahy a rozvinul svoji vlastní kompoziční metodu, která by navázala na východiska mých předchůdců. To je taková moje vize, která se doufám podaří zrealizovat.

Věřím, že ano. U brněnských autorů ještě chvíli zůstaneme. Tvoje jméno je také spojeno s hudbou Františka Gregora Emmerta. Jeho tvorbě se věnuješ dlouhodobě, co Vás dva svedlo dohromady?
To je dlouhá, dlouhá historie… Přišel jsem na JAMU asi před dvaceti lety. I když jsem se v Brně narodil, vůbec jsem brněnské autory neznal, do učebnic v Praze na konzervatoři se dostali možná Ištvan, Novák, jedině ty jsem okrajově znal. A najednou jsem přišel na JAMU a zjistil jsem, že tam existuje celý jeden svět, který si po válce žil svým životem. Tehdy jsem hrál jednu Františkovu skladbu a od toho se odvinula naše spolupráce. Strašně moc jsem se od něj naučil, protože měl neuvěřitelnou trpělivost. Vlastně mě naučil rozumět jazyku současné hudby. Roku 2012 mi dedikoval svoji třetí sonátu pro violoncello a klavír Melody Song a v návaznosti na to jsme s Ondrejem Olosem začali nahrávat jeho kompletní tvorbu pro violoncello a klavír. Melody Song loni dokonce vydal Český rozhlas tiskem. S Ondrejem máme v hlavě také stejnojmenný projekt, kterým chceme propagovat Františkovu hudbu na českých hudebních školách.

Mám radost, že Františkova hudba je stále živá. Co tvoje další artificiální počiny – na čem pracuješ právě teď?
Momentálně upravuji takovou sérii tří moravských písní pro mezzosoprán a violoncello, měly by zaznít příští rok na Forfestu. Vybral jsem méně známé písně, stále se řídím onou poučkou od Jana Hlaváče. (smích) S klavíristkou Sárou Medkovou chystáme vydání Bachových gambových sonát, které budeme nahrávat na moderní nástroje. Se souborem Opera Trio iniciujeme vznik nových skladeb (letos např. Michal Nejtek, Zdeněk Král, Ondřej Kyas a další) a s Triem Euterpé bychom na CD rádi vydali Schubertovo legendární Klavírní trio op. 100. Kromě toho s Viktorem Pantůčkem spolupracujeme na projektu Ludicra, který má za cíl připomenout Jana Nováka nejen jako skladatele, ale i jako básníka – Ludicra je totiž původně název Novákovy básnické sbírky. Oslovili jsme několik českých i zahraničních autorů (Jana Vöröšová, Lenka Nota, Jakub Rataj, Barry Wan a David Carpenter), aby na základě vybraných básní z této sbírky zkomponovali koncertantní básně pro violoncello a orchestr. Premiérově je letos provedu spolu s dirigentem Pavlem Šnajdrem a Brno Contemporary Orchestra na festivalu Moravský podzim.

Budeme se těšit. Neláká Tě zkusit i jiné žánry?
To určitě ano! Zrovna nedávno mě dcera namotivovala k napsání písně Veselý ježek. (smích) Rád bych udělal sérii jednoduchých písniček.

Štěpáne, děkuji za milý rozhovor a držím palce s hudbou!