Sobotka na alternativní vlně

Zdeněk Ježek Glosaria 2015

Jako každý rok, i letos se na začátku léta sjeli milovníci literatury, jazyka a dalších duševních potěšení do Sobotky, městečka na okraji Českého ráje. Bylo tomu po devětapadesáté, co se v rodišti Fráni Šrámka konalo setkání nazvané jeho jménem – festival sice primárně zaměřený na oblast související s jazykem, přesto však svým rozpětím spíše multižánrový.

Slovo festival je zde na místě jen z poloviny. Nepředstavujte si areál s několika podii, tisíce lidí a vysoký plot střežený ochrankou. Účastníci se počítají spíše na desítky a jejich přítomnost byste v místě konání za celý týden nejspíš nepoznali, neboť se většina z nich celý den v úkrytu věnuje rozvíjení svých schopností tvůrčího psaní, překladatelství, nebo autorského přednesu.

Každoročně je program Šrámkovy Sobotky vyvážen co do počtu uměleckých druhů. Filmové produkce jsou zřídkavé, divadelních představení je o něco více a hudba zní téměř každý den. Zbývá literatura, která má – jak už je ze zaměření jasné – velkou převahu.

Staří mistři útočí
Hlavními hvězdami letošního ročníku, věnovaného „starým mistrům“, byli dva básníci, kteří by snad stylově od sebe nemohli být vzdálenější. Na jedné straně Jiří Žáček, apologeta jednoduchosti a autor známý především svými jednoduchými, hravými říkankami pro děti. Na straně druhé J. H. Krchovský, opěvující smrt, libující si v hřbitovní poetice a ironii nejdrsnějšího ražení. Rozpor mezi oběma by bylo možné najít i v občanské rovině: bývalý prorežimní básník v kontrastu se zástupcem třetí generace undergroundu.

Zatímco literární program byl takto dvojhlavý, v hudební části festivalu však bylo zcela zřejmé, k jakému pólu jeho organizátoři tíhnou. Kromě Krchovského, který hned po autorském čtení vystoupil se svou kapelou Krch-off band, byl součástí programu i (zahajující) koncert pražských Už jsme doma a (naopak závěrečná) produkce klávesisty a zpěváka reggae-jazzové skupiny Green Småtroll, vystupujícího pod jménem DJ Papa Kani. K estetice podzemního umění se silně přihlásil i projekt Andreje Polanského a Emüla Langmana, kteří přetvořili písně skupiny Velvet Underground.

S takto nastavenou linií souzněla i vystoupení, která se na první pohled stylově odlišovala. Vážná hudba saxofonového seskupení SaxWork Quartet i lidové písně v podání folklórního souboru Lidová muzika z Chrástu však v dnešní době představují stejně okrajové pozice, navíc obě oblasti byly právě pro underground silným inspiračním zdrojem.

Škrábanice jako prověrka odolnosti
Jednoznačně nejpodivnějším hudebním zážitkem, ale zároveň i nejsilnějším momentem bylo vystoupení Jaromíra Typlta a Michala Rataje, kteří soboteckému publiku představili svou zčásti improvizovanou kompozici Škrábanice. Spojení industriálních a značně disharmonických zvuků Michala Rataje s poezií Jaromíra Typlta vytvořilo v prostředí bývalé barokní solnice magickou atmosféru… kterou velká část návštěvníků neunesla a průběžně se začala vytrácet do noci. Pokud má být umění nástrojem, který donutí člověka k neobvyklému činu, pak je Typltův a Ratajův projekt uměním vrcholným, neboť odejít předními dveřmi před zraky umělců i ostatních diváků vyžaduje velmi silnou vůli.

Škrábanice jistě nejsou něčím, co by si většina z nás pustila k nedělnímu obědu u babičky, přesto jsou takové exkurze až na kraj srozumitelného velmi cenné právě svou snahou prozkoumat hranice umění a v nejlepším případě je posunout dále do míst dříve neznámých.

Příští rok dokončí Šrámkova Sobotka svou šestou desítku a k této příležitosti si nadělila nového hudebního dramaturga. Tím se stane brněnský muzikolog Tomáš Tkáč a vzhledem k jeho pověsti je jasné, že mainstream to rozhodně nebude.

Fotografie je převzatá z webu festivalu. Autorem je Jan Prokopius.