Světlonoši pěveckého umění aneb o tajích zpěvu se zasvěcenými

září 2014 Kateřina Alexandra Šťastná Rozhovory 2014

Paní Fajtová, setkaly jsme se při představení Dona Giovanniho (16.8. 2014 ve Stavovském divadle), kde jste naprosto báječně ztvárnila postavu Donny Anny, žasnu a obdivuji Vaše vokální umění i herecké pojetí, s nímž jste bezpochyby okouzlila všechny návštěvníky Stavovského divadla. Zdobí Vás překrásný stylový kostým, a tak bych se chtěla zeptat, zda ráda vystupujete v takto stylových, dobových, ale jistě těžších a na pohyb ne zcela pohodlných kostýmech, nebo je-li Vám bližší minimalističtěji a moderněji střižený háv? Má to vliv na Vaše sžívání se s rolí?

Děkuji Vám za milou poklonu. Ani nevíte, jak moc dokáže povzbudit! Kostýmy jsou pro nás zpěváky věc daná, nemůžeme toho moc měnit, a proto k nim přistupuji jednoduše tak, že je obléknu a víc neřeším, bylo by to zbytečné. Za ideální považuji elastický pas, protože mám velký rozdíl po nádechu a po úplném výdechu (běžně i 15 centimetrů). Pak je mi jedno, je-li kostým těžký. I kdyby byl totiž jako pírko a měla bych sešněrováno tak, že bych se mohla nadechnout jen jaksi polovičně, než potřebuji, bylo by to na zpěvu poznat.

Zpíváte raději v režijně spíše klasicky pojatých inscenacích, nebo si užíváte i moderní režijní přepracování?

Téma „dobový versus moderní přístup“ je velmi diskutované a to napříč odvětvími. Tedy nejen v hudbě, opeře, ale též např. v architektuře, u stavitelů hudebních nástrojů aj… Domnívám se, že držet se jen a jen dobových replik znamená popřít to, že by v současné době mohlo vzniknout také něco dobrého. A tak to jistě není. Jen je to opravdu velmi těžké a vzácné. Je běžné, že se v hudbě dělají osvědčené škrty, mnoho skladeb má své apendixy. Leckterý moderní přístup v režii může být též přínosem. Bohužel se to stává málokdy. Právě docela nedávno mi jeden režisér na mou otázku, proč po mě chce něco, co je naprosto proti příběhu v libretu, řekl: „Protože to tu ještě nebylo.“ Přiznávám se, že tento přístup mě nijak netěší, mám pocit, jako bych divákům byla nucena lhát… Nicméně, vrátím-li se třeba k Donnu Giovannimu, musím říct, že si užívám jak staggionovou, naprosto klasickou verzi, tak „naši moderní“ (v režii Skutru), protože ta právě patří k těm skvěle zpracovaným.

Jaký je Váš vztah k hudebním kritikům? Existuje mezi nimi nějaký, s jehož hodnocením Vašeho výkonu nebo výkonů Vašich uměleckých kolegů byste se shodla, nebo naopak víte o někom, jehož kritické soudy jsou pro Vás nepřijatelné?

Skoro se mi chce jásat, vlastně chcete kritiku na kritiky. Nicméně přiznám se, že Vám nedokážu odpovědět. Musela bych se jimi hlouběji zaobírat, abych nevyplivla povrchní soud. A to mi nedostatek času nedovoluje. Sem tam se mi nějaká kritika do ruky dostane, obvykle pozitivně psaná. Fakt je, že k naší profesi kritika patří, s tím jsem se musela smířit. Také s tím, že doma není nikdo prorokem. Vesměs se o mně zahraniční kritiky vyjadřují nesrovnatelně lépe, než domácí.

Je o Vás známo, že jste před studiem zpěvu na konzervatoři studovala hru na klavír. Vaše výsledky v tomto oboru byly také výborné (vítězství v Klavírní soutěži Bedřicha Smetany). Máte dojem, že Vás klavírní hra, její studium, nebo jiný aspekt související s tímto instrumentem nějak ovlivnil ve Vašem přístupu ke studiu zpěvu a formování Vás, jako interpretky vokálních partů?

Naprosto jednoznačně ano.

Vystupujete nejen u nás, ale velmi často též v zahraničí. Poznala jste rozličné pracovní prostředí, kolegy, dirigenty. Mohla byste uvést nějaké rozdíly nebo příklady, v čem se, podle Vaší zkušenosti, toto prostředí v zahraničí liší?

Téměř všude v zahraničí je patrná větší úcta a respekt k práci, umění a odvedenému výkonu. A co víc, mnohem větší úctu mají sami k sobě. Tady v Čechách máme ze sebe pořád pocit, jako bychom byli nic, niemandi, kteří většině světa nesahají ani po kotníky. Tak to ale není. Kamkoliv přijedu a zmíním se o Národním divadle v Praze, vidím, že si naší scény velmi váží a oceňují ji vysoko. Náš ansámbl ani vedení to však nevidí. Přitom teď máme tolik vynikajících zpěváků, srovnatelných přinejmenším s evropskou úrovní! Ale vůbec to o sobě nevíme, natož, abychom si toho vážili!

Neodpustím si otázku na Vaše pocity z mateřství. Jestli se mohu zeptat, pociťovala jste výraznější změny v hlasové dispozici během těhotenství a po něm? Některé zpěvačky uvádějí, že po narození dítěte se jejich ambitus buď mírně posunul, nebo rozšířil, jiné měly pocit, že jejich hlasový témbr byl pak barevnější. Máte podobnou zkušenost?

Nezpozorovala jsem nic zvláštního. Jestli, tak snad v poslední době se mi ještě otevírají výšky, nicméně to nemá souvislost s těhotenstvím, ale s pečlivým technickým vedením.

Jak postupujete při přípravě nové role, využíváte při studiu partu také nahrávky daného díla, nebo je to pro Vás zprvu zapovězeno?

Nahrávky poslouchám. Nevím, proč by to mělo být zapovězeno? Snad kvůli tomu, že bych je interpretačně napodobovala? To přece nejde, každý jsme originál, dýcháme jinak, cítíme fráze jinak… Ať chci, nebo ne, nakonec si všechno zpívám posvém. A naopak si myslím, že je moc zdravé poslouchat dobré zpěváky. Tedy kvůli kvalitě tónu. Jsou kolegové, kteří vůbec nevědí, jak zpívají, jen napodobují a zní jim to dobře. Proč ne? Jen pak bohužel nemohou učit. Já tenhle typ nejsem, musím přesně vědět, kam a jak se nadechnout, kde si tón představit, co dělat, když melodie klesá, stoupá, nebo zůstává na místě, jak držet appoggio, kde povolit a kde naopak přidat na intenzitě, hodně pracuji s představami, je toho velmi moc, taková pěvecká akrobacie.

Všechny posluchače okouzluje Vaše perlivá koloratura, zářivé výšky, hedvábně jemná barvitá kantiléna i Váš herecký výraz nejrůznějších odstínů myšlenkového hnutí postav. Ve které z těchto oblastí se cítí Marie Fajtová doma – vášnivá, rozhněvaná Alcina, truchlící i milující Donna Anna, svěží Fiordiligi, něžná Euridika či jiná hrdinka?

No, vzhledem k tomu, že můj soukromý život je jako jeden velký román, není možná divu, že mám spíš někdy pocit, že se naopak osudy mnou ztvárňovaných hrdinek rozhodly být doma právě u mě doma… Tedy až na Euridiku… Ale vážně – mám ráda všechny své role, hodně blízká je mi Pamina.

Pěvecká dráha přináší jistě mnoho stresu a napětí, přijde i únava a vyčerpání. Jak proti tomu bojujete? Nějaký zaručený tip?

Nepodléhat sebelítosti a poctivě ze sebe vydat maximum. Síla se vždycky najde.

Prozradíte pěvecké, nebo jiné umělecké vzory?

Joan Sutherland, Teresa Berganza, Elisabeth Schwarzkopf, Lucia Popp, Ileana Cotrubas, Leontyne Price, Maria Callas, Marilyn Horne, Christa Ludwig, Jarmila Novotná, Sviatoslav Richter…

Nacházejí se mezi Vašimi kolegy, dirigenty, či lidmi v umělecké branži osoby, s nimiž jste tzv. „umělecky na stejné vlně“?

Lenárd, Luks, Hugo, Risto Joos

Absolvovala jste řadu mistrovských pěveckých kurzů, naposledy u výtečné pěvkyně Christy Ludwig. Kdo Vás jako pedagog nebo lektor na kurzech pozitivně výrazově či vokálně technicky ovlivnil?

Vlastně jsem tolik mistrovských kurzů neabsolvovala. Jeden klavírní u Paula Badura-Skody ve Švýcarsku a teď pěvecký u Christy Ludwig. Jsem ráda, že u ní mohu studovat i nadále. Nicméně bez studia u Jiřího Kotouče a Nancy Henninger bych vůbec nevěděla, o čem je řeč. Bylo zajímavé, že Christa vlastně říkala dost podobné věci. Každý z mých pěveckých pedagogů mi byl obrovským přínosem, který asi nelze nikdy pořádně docenit. Jsem jim všem neskonale vděčná.

Jaké je Vaše životní motto nebo osvědčená životní filozofie?

Do mott se člověk akorát zamotá a životních filozofií je tolik… Poslední dobou se mi překvapivě vyplácí spoléhat na vlastní intuici…

Na co se právě připravujete a v jakých projektech se na Vás můžeme těšit?

Připravuji se na písňový večer s klavíristou Petrem Jiříkovským (1. 10. V kostele sv. Vavřince), na Gounodovu Markétku v Tallinu, Hábovu Novou zemi v ND, Xenii, Paminu a spoustu dalších rolí tamtéž… Víc nemohu prozradit.

Kdyby to šlo, se kterou historickou hudební či nehudební osobností byste se ráda setkala a promluvila?

Vím, že to nejde, takže nad tím nepřemýšlím. No dobře, ideální by byl Ježíš Kristus. I Mozart. No vida, nesmím nad tím přemýšlet, chtěla bych mluvit se všemi…

Jaké jsou Vaše plány, sny a přání do budoucna?

Chtěla bych dobře vychovat svou dcerunku, být jí dobrou mámou… I dobrou zpěvačkou… A vůbec i dobrým člověkem…

Paní Fajtová, ještě jednou Vám chci velmi poděkovat, že jste si pro mě i pro čtenáře našla čas. Doufám, že to není poslední možnost, kdy jsem se mohla radovat z tak zajímavé rozmluvy.

Také Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám i čtenářům vše dobré…