Světlonoši pěveckého umění aneb o tajích zpěvu se zasvěcenými – prof. Kotouč

červenec 2014 Kateřina Alexandra Šťastná Rozhovory 2014

Pan profesor Kotouč (narozen r. 1945) koncertoval cca. 40 let s vokálně instrumentálním souborem Collegium flauto dolce, jako cemballista působil s mnoha orchestry a soubory staré hudby, dirigoval množství barokních oper, v současné době je profesorem klasického zpěvu na Pražské konservatoři a uměleckým ředitelem Opery Mozart Praha. Mezi pěvce a pěvkyně jím vyškolené patří například: Ludmila Vernerová, Pavla Vykopalová, Tomáš Černý, Martin Šrejma, Yukiko Kinjo, Marie Fajtová, Hana Blažíková, Matěj Chadima, Jiří Brückler, Anna Todorova, Christina Johnston, Jaromír Nosek, Jana Levicová, Eva Müllerová a další.

Pro pana profesora Kotouče jsem si připravila řadu otázek a soudím, že odpovědi na ně by mohli zaujmout a přinést užitek nejen budoucím muzikologům a pěvcům, ale i ostatním adorantům krásného zpěvu.

Pane profesore, vychoval jste celou řadu vynikajících pěvců a pěvkyň. Máte nějaký recept, jak postupovat? Jak poznáte, co by se dalo z adepta krásného umění vykřesat? Zkušenost, nebo šestý smysl? Vašimi pěveckými lekcemi prochází jak adepti operní a písňové, tak i tzv. staré a duchovní hudby. Liší se v nějakých podstatných bodech Váš přístup podle budoucího zaměření?

Recept je pořád stejný – nejprve postavit hlas technicky, potom teprve může mladý pěvec rozvíjet své interpretační schopnosti. Talent a cítění hudby se mohou projevit až na určitém stupni vývoje – když už student nemá větších vokálních problémů. V první fázi studia se můj technický přístup nijak neliší – všichni musí zvládnout zpěv kantabilní i koloraturní, mužské hlasy nevyjímaje. Důležitá je však i příprava hudební – nejlepší cesta je poslech vynikajících umělců v různých stylech, a to nejen vokálních.

Již mnoho let sledujete pěveckou scénu u nás i v zahraničí. Jaký je podle Vás její vývoj?

Dobrých pěvců je stále víc na celém světě, úroveň je vysoká, ale zdá se mi, že individualita projevu je vzácnější, než tomu bývalo dříve.

Jak byste charakterizoval opravdu dobrého pěveckého pedagoga či pěveckou školu? Jaká úroveň podle Vás panuje právě u nás?

Dobrý pedagog by měl znát co nejvíce velkých pěvců, jejich interpretace, a tím si vycvičit pěvecký sluch, který by měl rozpoznat okamžitě tón dobrý či špatný. Pěvecká škola se dle mého mínění liší jen stylovým pojetím – jsou ideální interpretace hudby ruské, české, italské atd., dobrý zpěv na základě korektního tvoření a vedení tónu je, myslím, jen jeden. Existuje ovšem i rozsáhlá literatura o technice zpěvu – pro mne jsou nejcennější rady a zkušenosti vynikajících pěvců – knihy Lilli Lehmann, Luisy Tetrazzini, Schwarzkopf, Verret a mnohých dalších. Nedávno vyšlá publikace rozhovorů o technice se slavnými pěvci Great Singers on Great Singing Jerome Hinese, dlouholetého basisty MET, je úžasnou studnicí pěveckých rad, nakonec vidíme, že všichni zpívají stejným způsobem. Rozdíly, které slyší laik, jsou dány rozličnými témbry a interpretací dle vrozených dispozic toho kterého umělce, nikoli různým způsobem tvoření tónu. A u nás? Zdá se mi, že se málo dbá na korektní appoggio (dechovou oporu), na passaggio (přechod) do polohy vysoké, na dodržování kvality samohlásek (zavřené, otevřené), což pak se odráží na uměleckém dojmu provedení…

Máte oblíbené interprety?

Nu, to by bylo na celou stránku – mám rád prostě krásný zpěv.

Co si myslí zakladatel Collegia flauto dolce o trendech v produkci tzv. staré hudby?

Domnívám se, že současná interpretace hudby od 18.století zpět do historie je momentálně na skvělé úrovni – konečně si hudebníci uvědomili, že je třeba prostudovat staré traktáty, kde je vše podrobně a jasně vysvětleno. Jen se podivuji, proč to tak dlouho trvalo. Báječná kniha Arnolda Dolmetsche Interpretace hudby 17. a 18. století vyšla v českém překladu již v r. 1958! Nestačí však jen hrát či zpívat podle pravidel – někdy slyšíme jen dobrá provedení bez temperamentu, je třeba stále dbát, aby byla hudba živá a aby se zpívalo „k srdci“ jak praví velký učitel zpěvu Mancini.

Kdybyste si mohl vybrat, chtěl byste slyšet Gluckova Orfea s hlavním protagonistou v altovém, tenorovém, nebo kontratenorovém podání?

Zde neváhám ani trochu – miluji tuto roli v podání velkých altistek. Vedle takové Kathleen Ferrier nebo Grace Bumbry je provedení falzetistou tato role jak parodie na zpěv. Pro vysoký tenor Gluckem upravená role může být v provedení třeba Nicolaie Geddy nebo Juana Diega Floréze velmi krásná, ale vřelost nádherného altu to nedostihuje.

Kastrátské role: altistka x kontratenor? Co je lepší a proč?

Ocituji Cacciniho: „Z falzetového hlasu nikdy nemůže vzejít vznešenost a ušlechtilost zpěvu“. Kastráti měli uměle uchované PŘIROZENÉ hlasy chlapecké, dlouholetým školením dovedené do zázračné technické dokonalosti – byl to hlas normální, nikoli falzet, jak propagují gramofonové společnosti, které potřebují stále něco nového.

Jaký je Váš vztah k modernímu režijnímu i scénickému pojetí klasických operních děl? Je podle Vás nutné pro umělecký prožitek diváka, aby sólistka odzpívala nejnáročnější partie kupříkladu v leže na masážním lehátku?

Klasické dílo operní má vždy dvě nedílné části – hudební a literární. Dnes jsou nároky na pěvce i divadelní orchestr velmi vysoké – kritici neodpustí nic (protože nemají nejmenší tušení, co je to naučit se roli, krásně a dobře zpívat, interpretovat hudbu a ještě hrát, nemluvě o denně se měnící fyzické kondici člověka), ale básníka často režiséři vůbec nerespektují – ve většině libret jsou hojné scénické poznámky, které určují, jak má vypadat scéna, co má která osoba činit… a toto má být ignorováno? Považuji za hrdelní zločin jakoukoli transpozici libreta – nehledě k tomu, že jednající osoby dělají něco úplně jiného, než mluví, resp. zpívají. Je to často kult ošklivosti a vulgarity, divadlo má být krásné a povznášet člověka! Nechtěl bych jít do galerie obrazů a vidět přemalovanou Monu Lisu…

Jak už jsme zmínili, připravujete pro profesionální kariéru pěvce i pěvkyně, tedy poměrně dosti odlišné světy mužských i ženských hlasových oborů. Má jejich výuka nějaká specifika? Máte například pedagogicky blíže k některému z nich?

Nemohu říci – jak už jsem se zmínil, připravuji všechny stejně. Blízké jsou mi všechny obory…

Jakou mírou a jakým „druhem inteligence“ by měl zpěvák oplývat, je li to vůbec třeba?

To je velmi individuální – je-li člověk nadaný a vzdělaný, je to jistě výhoda, ale hudební cítění není myslím podmíněno zvláštní inteligencí – jsou lidé prostí, kteří jsou schopni vytvořit mimořádné umělecké kreace, jiní velmi inteligentní, kteří zůstávají v průměru. Není pro to pravidlo, myslím.

Dovolím si jednu záludnou otázku, který hlasový obor preferujete, jako posluchač?

Jak už jsem řekl, miluji krásný zpěv, užívám si všech krásných hlasů, které umí zpívat!

V roli dirigenta jste provedl nastudování řady zajímavých děl z oblasti staré hudby.

Po mnoha letech kariéry v komorní hudbě a zpěvu jsem se obrátil k dirigování barokních oper – chtěl jsem seznámit českou veřejnost s nádhernými díly u nás neznámými. V českých premiérách jsem uvedl m.j. Händlovu Alcinu, Rinalda, Rodelindu, oratorium Samson, Vivaldiho Orlanda furioso, Bononciniho Astarta, Scarlattiho Stabat a mnohá další díla. Těšilo mne, že jsem mohl většinu rolí obsadit svými žáky…

Připravujete letní staggionu ve Stavovském divadle, na co se mohou návštěvníci těšit?

Těšit se mohou na klasickou inscenaci Mozartova Dona Giovanniho, obsazeného nejlepšími současnými pěvci. Inscenátoři byli požádáni o dodržení Da Ponteho libreta a jeho scénických poznámek – kulisy jsou podle návrhů Josefa Platzera, který pár let před pražskou premiérou vybavil tehdy nově otevřené Nosticovo divadlo kulisami, které se, jak bylo zvykem, léta užívaly. Tedy můžeme předpokládat, že Giovanni vypadal tehdy asi tak, jak bude uveden.

Co vštěpujete svým studentům jako rady do života?

Píli, obezřetnost ve výběru rolí, vzdělávání se v jazycích a nedbat na kritiky. Vše, co budete tvořit, ať je ušlechtilé…

Jaké je Vaše osobní životní, či umělecké motto?

Laskavost. Když práce, tak perfektní. Obklopit se krásou a udržovat upřímná přátelství. Nezapomínat na dobro, které nám bylo prokázáno…

S kým jste během své kariéry nejraději spolupracoval, nebo kdo Vás ponejvíce inspiroval?

Měl jsem štěstí na kolegy, se všemi jsem pracoval rád. V mládí jsem mohl vystupovat s takovými umělci, jako byl Josef Veselka, Ladislav Vachulka, Miroslav Venhoda, Giulietta Simionato, Luigi Alva, Samuel Ramey…. Z nahrávek to byla Callas, Schwarzkopf, Sutherland, Corelli, Ferrier, Forrester, Stich, Randall, Horne, Doluchanova, dirigenti Serafin, Bonynge – mohl bych pokračovat celou stránku, ale nesmím zapomenout na svou učitelku zpěvu Růženu Židovou, žačku Fernanda Carpiho, svého času alternanta Carusova, který vychoval celou řadu mezinárodních pěveckých hvězd (Danco, Haefliger, Tappy – i naši nejlepší poválečnou koloraturní pěvkyni Mariu Tauberovou).

S kterým skladatelem, interpretem či výjimečnou osobností minulosti byste, kdyby to bylo reálné, asi nejraději promluvil?

S Händelem a Destinnovou (ale asi to už nepůjde)…

Jaké jsou Vaše plány (popř. sny) do budoucna? Je něco, co byste rád uskutečnil?

Měl bych rád vlastní divadlo, kde by se hrály opery, jak byly napsány skladatelem i libretistou…(ale to už také asi nepůjde!). Takže by mi už stačilo, abych byl relativně zdráv…

Tento článek vzniká pro časopis Musicologica, který čtou především studenti Ústavu hudební vědy, budoucí muzikologové a zájemci o hudební umění, kdybyste měl možnost jim něco touto formou sdělit. Co by to bylo?

Vzdělávejte se pokud možno co nejvíce, a vězte, že není těžšího povolání než pěveckého. Pokud budete posuzovat hudební a pěvecké výkony, nezapomínejte, že v koncertní síni či divadle neslyšíte nahrávku, ale živý výkon. Pamatujte: nikdo není dokonalý – a každý chce upřímně předat to nejlepší, co může. Proto, budete-li o výkonech psát, vyzvedněte klady a buďte decentní u záporů! Vřele doporučuji Smetanovy kritiky pražských operních představení…

Pozn. red.: Další rozhovor - tentokráte o životě prof. Kotouče - naleznete zde, na portálu České televize. Všechny fotografie jsou užity právě z tohoto zdroje.