Thálie Fajtová

únor 2012 Eva Mikulášková Rozhovory 2012

„Nosný barevný soprán s brilantní koloraturou a suverénními výškami“, „callasovsky měnivý timbre“, „hlasově i pohybově velmi dobře disponovaná“, „interpretka technicky na vysoké úrovni a se stylovým cítěním zároveň“… Takto a také ještě mnohem barvitěji se vyjadřují kritikové o Vašich kvalitách. Strhující výkon jste podala jako rozkošná Fiordiligi (Cosi fan tutte), pařížská kurtizána Violetta ve Verdiho La traviatě, ale i jako Armida v Händelově opeře Rinaldo. Spolupracujete úzce také s barokními soubory Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704 a Camerata Nova. Přitahuje Vás tedy i více tzv. stará hudba?

Jsem právě ohromně vděčná a fascinuje mě, že mohu zpívat nejen romantismus a klasicismus, ale též baroko. Jsou zpěváci, kteří zpívají a orientují se pouze na starou hudbu, a to je samozřejmě obdivuhodné, ale příliš limitované. Mám tu čest vedle barokního repertoáru zpívat skladby i jiných stylových období, jak v Národním divadle, tak např. Mahlerovy symfonie s Českou filharmonií, Dvořákovy kusy jako Svatební košile, či Stabat Mater s pardubickou a hradeckou filharmonií, či Pražskou komorní filharmonií, FOK a PKO. Takže bych se nejraději i nadále věnovala svým „Traviatám“ a Antoniím, a zároveň vedle toho zpívala i vrcholné baroko.

Excelovala jste v létě na Hudebním festivalu Znojmo v roli Quacozingy v Myslivečkově Motezumovi v „ohnivé“ režii Michaela Taranta (první ucelené uvedení opery v italském originále a na dobové nástroje v ČR). Jaká byla pro Vás nová spolupráce s The Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta Romana Válka?

Celý projekt na mě působil velmi mile, velmi dobře, velmi „válkovsky“. Válek je moc šikovný dirigent. Z jeho osobnosti vyzařuje pohoda, klid a nadhled. A to všechno se projevuje i v jeho dirigování, přístupu. Myslím, že se to, jaký je dirigent, přenáší i na diváky a ti se zdáli být nadšení. Režisér Tarant byl velice příjemný a též příjemně připravený (což se o všech režisérech říct nedá). Je to typ režiséra, který vyžaduje maximální soustředěnost a maximální výkon po celou dobu zkoušení. Avizovaná „ohnivá“ režie to rozhodně byla, v open airu si můžete dovolit experimentovat. Původně tam mělo být ohně ještě více, ale naštěstí se od toho odstoupilo…

Vaše role manželky aztéckého vládce Motezumy byla původně psána Myslivečkem v italské dobové tradici pro kastráta. Setkáváte se s obsazováním do těchto rolí jako sopranistka častěji?

Nedávno jsem natočila s Adamem Viktorou Zelenkovo Il Diamante a můžu říct, že můj part byl interpretačně velice těžký, téměř nezpívatelný. U Myslivečka je to zvláštní případ. Se všemi sólisty jsme se shodli, že party jsou sice poměrně zpívatelné, ale neskutečně náročné na paměť. Asi je to tím, že árie už nejsou typicky da capové. Nicméně nejsou ani úplně logicky prokomponované jako třeba u Mozarta či pozdějších autorů. Rozhodně bych také svoji roli netipovala na původně kastrátskou. Zpívala jsem mnoho kusů psaných pro kastráty a obvykle jsou technicky mnohem náročnější. Na druhou stranu ne všichni kastráti také byli výborní kastráti…

Divadelní prázdniny se Vám nejspíše Montezumou chýlily ke konci. Naplno Vás zaměstnává operní scéna ND v čele s ředitelem Heřmanem, který Vám přidělil role hned v několika Mozartových operách. Na výčtu je role La contessa di Almaviva ve Figarově svatbě, Fiordiligi v Cosi fan tutte a v obou inscenacích Dona Giovanniho v roli Donny Anny (původní premiérovaná v roce 2006 v režii Václava Kašlíka a scénografa Josefa Svobody, nová premiérovaná 9. 6. 2012 v režii SKUTR - Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský a pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Národního divadla Tomáše Netopila). Ve Figarově svatbě jste změnila roli ze Susanny na hraběnku. Byla jste s původní roli nespokojená?

Role Hraběnky mi vyhovuje lépe, neboť Susanna, ač jsem s ní poměrně úspěšně debutovala v Japonsku, nebyla pro můj hlas to pravé ořechové. Je to spíše subretní part, dokonce i kolegové doporučovali, že by se na mě více hodila role Hraběny. Bohužel vedení nebylo příliš nakloněno našemu názoru, ale jsem ráda, že to konečně pochopilo a šéf opery Heřman nakonec přistoupil na změnu. Bylo to hodně těžké přesvědčování, nicméně nakonec jsem Hraběnka, takže to dopadlo dobře a velmi oceňuji, pokud někdo dokáže s pokorou přehodnotit názor. Takové malé cvičení trpělivosti, ale podařilo se a mám z toho opravdu radost.

Režisér Jiří Heřman se dohodl s ředitelem Černým na ukončení svého působení ve funkci šéfa opery (po čtyřech letech) v souvislosti s očekávaným spojením opery Národního divadla a Státní opery Praha. Zůstane však v uměleckém vedení. Na jeho místo nastupuje k prvnímu lednu 2012 slovinský režisér a scénograf Rok Rappl, uměleckým jménem Rocc, který byl šéfem uměleckého souboru Janáčkovy opery brněnského Národního divadla. Co se v Brně osvědčí, opět míří do Prahy, jaký z toho máte pocit?

Na pana Rocca jsem zvědavá. Neviděla jsem žádné jeho představení, ani jsem se na žádném nepodílela, takže na něj nemohu mít pracovně žádný názor. Založením jsem spíš optimistka, tudíž doufám a věřím, že jak pro diváka, tak pro nás všechny, kteří se podílíme na představeních, budou vytvořeny dobré podmínky. Moc bych si to přála, protože naši práci téměř nelze nazývat prací, ale jakýmsi posláním. Posláním těšit a rozradostňovat, povznášet lidi v sále, hledišti… Jde to snáz, pokud máme podporu i ve vedení divadla. Opravdu nevím, jakou vlnu vnese pan Rocc do ND. Pan Heřman se zasloužil o mnohé, jistě představil novou mladou generaci a, víte, já prostě věřím rčení, že dobré zboží se vždycky prodá.

Chystáte se na projekty a premiéry představení v novém roce. Měla byste být opět obsazena do role Noriny (Donizetti: Don Pasquale), za kterou jste byla před časem vybrána do širší nominace na Cenu Thálie.

Jsem ŠŤASTNÁ, že mě oslovil dirigent Zbavitel, abych hostovala v „Budějicích“ v roli Noriny. Je to má oblíbená role: díky ní jsem na jevišti; začínala jsem s ní v Plzni, a pak i dokonce v Praze a díky ní jsem dostala angažmá v ND. Takže spíš taková moje „srdeční záležitost“, která se chystá na začátek prosince (2.12.2011). Otevřených projektů je více, opakovaně spolupracuji především s Václavem Luksem. Snad ale neprozradím příliš, když Vám řeknu, že se chystá nový Mysliveček, opera Olympiada v projektu Collegia 1704 (Luks) v sezoně 2013/2014. Zřejmě půjde o podobnou koprodukci jako Rinaldo. To se mimochodem bude na jaře opět dávat, takže už teď se na něj moc těším. Pokud mi to vytíženost v ND dovolí, spolupracuji se soubory staré hudby a na jiných scénách, kde hostuji. Rýsuje se i spolupráce se slovenským ansámblem Musica Aeterna na začátek prosince 2011.

Děkuji mnohokrát za rozhovor a přeji hodně úspěchů.