Tisk a kultura. Spoluhráči nebo rivalové?

únor 2013 Martin Zouhar a Mária Tkáčiková Glosaria 2013

Pokud se na to podíváme z pohledu informatiky, tak i malá změna v kódu programu může změnit celý program. To samé se dá aplikovat na názory člověka. Lidé ve své podstatě jsou zvyklí žít ve smečce. A proto je vidět, jak velké masy následují jednoho člověka. To může být jak špatné tak právě naopak dobré. Pokud si vezmeme sociální strukturu lidstva, tak v každé skupině máme několik druhů lidí. Vůdce, kterého lidé následují a ani o tom nemusí vědět. Poté je ve skupině černá ovce, která nesouhlasí s vůdcem a má největší možnost ho ovlivnit. Zbytek většinou následuje, kam jsou vedeni. To však ještě nevysvětluje, co mají tyto skutečnosti společného s tiskem. Tisk se zde vyskytuje, protože tam píší uznávaní kritici, kteří jsou de facto považováni za vůdce. Posléze ale vzniká otázka, proč nejsou jejich rady striktně následovány. To spadá pod lokální výchovu vůdců menších skupin, kteří mohou a nemusí s názorem kritika souhlasit. Také je tu anomálie online diskusních fór. Proč lidé jsou uvolněnější ve vyjádření svých názorů v anonymitě? Klíčové slovo je právě anonymita. Díky tomu se nemusí bát ztráty sociálních skupin a nemusí se striktně držet standardů chování, které se utvořily už ve škole. To jim umožňuje rebelovat bez starostí. Pokud jsme u rebelování, tak v současnosti je neslušné třeba v divadle mluvit hlasitě, nebo dávat nějak výrazně najevo svůj nesouhlas. Kdežto v historii to bylo běžné a diváci tak poskytli zpětnou vazbu autorovi a hercům. Díky tomu se přímo zapojili do procesu tvoření. Tady vidím jistou protiváhu v kritice, protože zastoupila ztracenou zpětnou vazbu publika. V této změti sociální sítě se mi však stále nepodařilo vysvětlit, jestli jsou tisk a kultura společníci či rivalové. Z mého hlediska to začíná vypadat jako otázka, jestli byla dřív slepice, či vejce.

Pokusím se však můj názor formulovat. Vztah mezi tiskem a kulturou mi nejvíce připomíná manželský svazek. Je jasné, že tento svazek není ideální, protože ne všichni se řídí tiskem nebo je tisk zajímá. Je vidět, že kultura je na tisku závislá. A to z toho důvodu, že by bez tisku lidé nevěděli co se zrovna děje ve světě kultury. Důležité je výběr tisku, kde zveřejnit informace o kultuře. Protože se různé tiskoviny zaměřují na jiné cílové skupiny. Vezmeme si například dnešní reklamu na čínský národní sbor. Díky tomu, že ji zveřejnili v televizi, zasáhli velké spektrum sociálních skupin. Zároveň díky ukázce vystoupení naladili tyto skupiny k návštěvě. Něco podobného se částečně děje i v rámci vysílání filmovaných muzikálů, nebo divadelních her. Tyto muzikály mohou navnadit skupiny lidí k návštěvě nějak zajímavě zpracovaného představení. Vraťme se k tisku a kultuře a jejich přirovnání k manželským vztahům. Mezi tiskem a kulturou jsou vztahy jako mezi manželi křehké a oba se perou o nadvládu, ale nedosahují jí. Přežili by jeden bez druhého, ale nevedlo by se jim lépe. Nastávají zde zlé ale i dobré časy, které si musí vyřešit mezi sebou. Tisk jako tištěné médium je sledovaný ale stále méně. Populace se obrací na internet jako méně svázaný prostředek pro získání informací. Na závěr by to chtělo nějak jasně odpovědět. Jak vyplývá z předešlých slov tak tisk a kultura nejsou ani společníci nebo rivalové. Podle mého názoru jsou rub a líc jedné mince, která se neustále točí a ovlivňuje nás jako diváky, nebo kritiky.

Aká je ideálna symbióza tlače a kultúry?

Tlač hrá v „živote“ kultúry veľmi významnú rolu. Situácia, keď sa človek prechádza uličkami galérie zameranej či už na moderné alebo veľa krát aj klasické umenie, sa pri pohľade na rôznorodé nekonvenčné umelecké kúsky pozastaví, zamyslí, no mnohokrát sa stane, že aj napriek snahe si dané umelecké dielo nedokáže vysvetliť a márne hľadá význam, ktorý sa nám autor snaží zdeliť. Dielo ostáva v nepochopení a pozorovateľ si neodnáša to obohatenie, po ktorom pri návšteve galérie túžil. Stačí niekoľko slov, názov diela alebo krátky sprievodný text a na dielo sa zrazu dokážeme pozrieť z perspektívy, ktorú sme tak márne hľadali a zrazu nám, po prečítaní tých pár slov, bije do očí. Dielo naberá nečakaný zmysel a neraz nám vyrazí dych ako dokázal autor takto zaobaliť jeho hlavnú myšlienku.

Bez slov, ktoré sprevádzajú vystavované umelecké kúsky, by sme niekedy ťažko hľadali spôsob, akým na objekt nahliadať tak, aby sme našli jeho skrytý význam. Autor nám málokedy otvorene prezentuje svoje postoje. Využíva na to rôzne metafory, hry, inotaje, ktoré nám práve písané slovo sprevádzajúce umelecké dielo pomáha odhaliť. Jeho úlohou je naviesť nás správnym smerom, ukázať nám spôsob akým sa máme na dielo nazerať a vnímať, čo nám ponúka. Písané slovo nám dopomáha lepšie pochopiť autorovo posolstvo. Jeho interpretácia je už na každom z nás a nemôže nám striktne vkladať konkrétne názory, avšak je pre nás akýmsi pomocným mostíkom určujúcim smer našich myšlienok.

Príklad síce nenáročný, no tých pár viet, ktoré dielo sprevádzajú nám jasne ukazujú aký je význam slov dôležitý a akú veľkú majú hodnotu.

Nehovoriac o reklame a propagácii, ktorú tlačou kultúra získava. Práve reklama má totiž na kultúru najväčší vplyv a hrá pri zamyslení nad vzťahom tlače a kultúry, hlavnú úlohu. Či už ide pozvánky na rôzne kultúrne akcie, alebo recenzie a hodnotenia udalostí uplynulých. Správnym formovaním pozvánky dokážeme zaujať aj divákov, v ktorých okruhu záujmu sa akcia priamo nenachádza, no vďaka šikovne postavenému pozvaniu si v nej dokážu nájsť časť, ktorá ich aj tak oslovila.

Vďaka mnohým kultúrnym, ale aj iným periodikám, diváci získavajú prehľad o nasledujúcom kultúrnom dianí, o akciách, o novinkách na kultúrnej scéne. Taktiež sa vďaka nim zachovávajú dojmy a zážitok z konkrétnej kultúrnej udalosti. Archivujeme vďaka ním dianie na kultúrnej scéne.

Avšak nie vždy je dopad vydaného príspevku na kultúrnu udalosť priaznivý. Vo veľa prípadoch tlač diváka za kultúrou nenaláka, ale práve naopak, odoženie ho. Mnohé kultúrne udalosti doplatia na zlú recenziu, kvôli nedostatočnému uchopeniu celkového kontextu alebo subjektívnemu pohľadu recenzujúceho autora na dielo a dôsledok na ich úspešnosť je vysoko negatívny, bez ohľadu na ich skutočnú umeleckú hodnotu. Najväčší problém vidím v tom, že dnešní čitatelia slepo dôverujú týmto uverejnením recenziám a bez hlbšieho „pátrania“ a zamyslenia sa, udalosť zavrhnú. Bohužiaľ sa im v tejto reakcii nemožno čudovať. V dnešnom uponáhľanom svete, kde je času na kultúru a relax málo a možností neúrekom, si človek oveľa radšej vyberie udalosť, ktorá je osvedčená a kvalitná, a vie, že svoj čas tak investuje správne a nečaká ho žiadne pobúrenie, či sklamanie.

Ďalším negatívnym príkladom je, že viac priestoru dostávajú, ako to už býva zvykom, udalosti určené pre masové publikum, udalosti lepšie finančne podporované, s lepšími resp. bohatšími reklamnými partnermi, čo bohužiaľ nebýva priamo úmerné s ich kvalitou. V tlači ospevovaná a neustále propagovaná "masová" akcia s nízkou umeleckou hodnotou a kvalitou spracovania, dostáva omnoho viac priestoru ako akcia skromnejších pomerov, určená užšiemu kruhu divákov, no s neporovnateľne vyššou kvalitou. Pre mnoho inštitúcií je tlač a priestor, ktorý im na propagáciu ponúka, veľmi užitočný, avšak aj tu ako v mnohých iných odvetviach, o množstve priestoru, ktorý je im dožičený rozhodujú peniaze.

Vo všeobecnosti majú kultúrne udalosti vďaka tlači viac návštevníkov, majú možnosť osloviť širšie publikum, prezentovať svoje plánované akcie, sprevádzať ich potrebným slovom a šíriť tak kultúru do sveta. Tlač a kultúra by teda nemali byť rivalmi, ale mali by osloviť divákov práve svojou spoluprácou. Tlač by mala zodpovedne plniť svoju úlohu informovať a ponúkať čitateľom rôznorodé možnosť , a kultúra by mala sprostredkovávať kvalitné a hodnotnéudalosti. Vo všeobecnej situácii je však predstava takejto ideálnej symbiózy viac než naivná.

Texty byly vytvořeny v rámci předmětu Odborný seminář Produkce a prezentace uměleckého artefaktu I. . Fotografie byly použity z http://creoflick.net/img/whitebox-photography-238.