Tomáš Kočko se vydal cestou na jih. Jeho myšlenky se ubíraly od nového CD k "rockerovi" Janáčkovi i metalu

srpen 2013 Eva Mikulášková Rozhovory 2013

Jakým způsobem tvoříte? Dávají Vám hráči Orchestru nějaké podněty, přináší zajímavou literaturu, CD nebo návrhy ke zpracování?

Takto to nefunguje, Orchestr se mnou není úplně na stejné vlně. Já jsem ten, který vnáší nápady a má vizi, jak to bude vypadat. Dávám tomu tvar a oni teprve ve chvíli, kdy je jasné, jak ta skladba vypadá, do toho celku svým umem a nápadem vnesou určitou štuku, detail, ale to už ve fázi, kdy je skladba vlastně hotová.

Váš Orchestr je složen z různorodých hudebníků, kteří se ovšem muzicírováním úplně neživí.

Můj Orchestr není složen z profesionálů, ale všichni se hudbou v rozličných odvětvích zabývají (Libuše Černá /houslistka a zpěvačka; dokončuje doktorát na hudební pedagogice v Ostravě, je členkou skupiny 4Suzan/, Pavel Bongo Plch /perkusista a cimbalista; vystudoval na JAMU muzikálové herectví/, Kamil "Medvěd" Tománek /kontrabasista; není profesionál/, Helena Macháčková /flétnistka, cimbalistka, houslistka; vystudovala hudební managment na JAMU/, Stanislav Pliska /bubeník; vedoucí bicí sekce Městeského divadla Brno, býv. člen DAMA DAMA/ pozn. red.).

Máte dílo kompozičně přesně rozepsané pro všechny nástroje tak, že není možné improvizovat?

Improvizace dovolím pouze hostům, když chci vytvořit něco opravdu autentického, co můj Orchestr nedokáže. Na poslední desku jsem si pozval Zuzku Lapčíkovou, která mi zazpívá sólový part nabitý folklórní zkušeností a určitým věděním, jak by to mohlo znít a vypadat kdysi dávno. Jsem rád, že do mé představy vloží svoji osobnost a cit.

Kde jste se se Zuzanou Lapčíkovou setkali?

Potkali jsme se minulý rok na předávání cen Anděl a mezitím pak na různých festivalech a televizních natáčeních. "Hodili jsme řeč" a tak nějak jsme si padli do noty. Zuzka je nesmírně pohodová ženská a já jsem se rozhodl s ní spolupracovat. Několik let jsme na střídačku dostávali žánrového Anděla, tak jsme se tentokrát rozhodli, že ho dostaneme spolu - za CD Cestou na jih.

Ve vaší skladbě Ej, mamko, mamko se vyskytuje citace Janáčkovy Sinfonietty. Ovlivnily Vás jeho hudební vazby na folklor?

Janáček byl znalec, nejvíc srostlý s lidovou písní, nemohl šlápnout vedle s jeho talentem a naturelem. Mám ho hodně rád a mám takový pocit, že to byl vlastně bigbíťák. Tím, jak žil a jakým způsobem se ubírala jeho psychika, že by to byl v dnešní době vlastně rocker. Jeho hudbu tím pádem přijímám s nadšením, pro mě je to bigbít zabalený do klasické hudby. Má to takové "kule ňáké" a je to bigbít! Ne jako uhlazená Novákova Slovácká suita, kterou jsem nedávno slyšel na Vltavě. Slovácká muzika je temperamentní a on ji podle mě nevystihl. Bylo by zajímavé, jak kdo z našich symfonických skladatelů uchopil lidovku a jestli ji vlastně pochopili, o čem je.

Zajímal jste se někdy o staré nástroje v jiném ladění? Snažil jste se tento "dobový zvuk" začlenit do Vaší hudby?

Používáme ladění skoro barokní, protože máme flétničky, tak se snažíme přiblížit těm zobcovkám, které jsou na 438 Hz. Takže neladíme na 442 – 443 (Hz), jak už to dneska všichni ostří, ale ladíme prostě na 440 Hz. Dále nemáme velký cimbál, ale malý cimbálek, na který se u nás na Beskydě hrávalo někdy už od 16. století, než přišel ten velký pedálový, což je poměrně mladá záležitost.

Nedávno jsem slyšel CM Kotár a hrozně jsem na tom "ujížděl". Fascinovalo mě, že zahodili právě ty novodobé nástroje a vzali korýtkové housle se střevovými strunami, kobzu, malý cimbál, obyčejné píšťalky, ne žádné zobcovky. A celé to znělo jako stará hudba, lidovky - ale stará hudba. Tohle je pecka, takhle určitě zněla ta lidovka, takhle to má znít. Pokud je dnešní folklorismus vlastně revival, tak se má udělat pořádně a vrátit se až k tomu dávnu, protože to je pravá krása.
Na desce Cestou na jih je písnička Máš, máš, mamko, mamko, chtěl jsem se tomu přiblížit tím, že jsem polovinu písničky dal šalmaj, malý cimbál, violu, malý bubínek, aby to mělo nádech renesance, nebo ještě starší středověké hudby, a do toho bigbít. Přemýšlím o staré muzice, protože má nezaměnitelný sound. Ti Kotáři se pro mě dotkli pravdy. Hudebně.

Na vašich webových stránkách jsem vyčetla, že se necháváte inspirovat rockem, jazzem nebo etno muzikou. Co Vás táhlo k rocku od původního slezského folklóru? Chtěli jste skladbám dát nějaký nový tvar a přiblížit je nejmladším vrstvám posluchačů na příklad tím, že zapojujete beat box?

Vůbec ne, je to zvláštní, ale já jsem nikdy neposlouchal metal, a teď - zhusta třeba tu tvrdou kytaru - do své muziky zapojuju. Vždycky je to o tom, s kým se potkáte. Já jsem po desce Hodovnice dostal nabídku produkovat metalové album a přišlo mi to jako zajímavá výzva. Říkal jsem si "tý jo, to teda zkusím, no schválně" a to mě bavilo. Začal jsem o metalu víc přemýšlet a naposlouchal jsem velké množství metalových desek – šílených, ale i hrozně dobrých.

Ze staršího metalu, nebo těch nejznámějších jako Iron Maiden či AC&DC?

Ne, mainstreamové věci ne, vybíral jsem si "špeky", které mě dostaly. Kamarádi zabývající se metalem mi připravili výběr desek, které oni poslouchají, tzn. muziku, která ten žánr někam posouvá, takže ne ta hudba pro masy, což jsou povětšinou ty velké kapely. Nepopírám, že jsou to skvělí muzikanti, ale někam se dostali a většinou se ten vývoj zastavil. Ztvrdlo to a jenom hrají to, co jejich fanoušci chtějí slyšet. Kdežto třeba Meshuggah, úplně šílená kapela, kdy si člověk říká, jak je to možné, že udrží rytmus... Hrají takové parytmy, kdy nemají v jedné písničce stejný takt, jednoduše ubírají a přidávají doby. Zamýšlím se, jak to vůbec může držet po kupě. Naposlouchal jsem si severskou scénu a zjistil jsem, že je v metalu hodně dobré muziky. Amorphis, Waltari... Nechal jsem se v poslední době unést finskou skupinou Vartina (Vřeteno), jejich výbornými aranžemi lidových písní (mezi Ruskem a Finskem). V lecčems mi připomíná operu v té obrovské stylizaci, protože na jedné straně je to bel canto, ten krásný zpěv, a na druhé je to ten murmur, growling. Něčím to k sobě má blízko jako nebe a peklo. Při poslechu kapely jako je Nightwish jsem si říkal, že to má svoji logiku, opera a metal, proč ne.

Děkuji, děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo, rádo se stalo.

První část tohoto rozhovoru naleznete v literární revue Weles.