Vážná hudba se dá poslouchat i doma, a ne jenom v divadle

únor 2013 Jasmína Finkeová Glosaria 2013

Video podle mě k tomuto médiu opravdu nepatří. Pro mě je třeba největší přínos rozhlasu v tom, že u poslechu můžu dělat také něco jiného. Takže jeho hlavní funkci vidím ve zvukovém pozadí k jiné činnosti. Je to velmi užitečné v dnešní bláznivé době, kdy je zrychlení času opravdu znatelné. Televize nás stále zaměstnává, snaží se upoutat veškerou naší pozornost a tím nás rozptyluje, pokud se při sledování snažíme dělat něco jiného. (Někdy mám pocit, jak kdyby televize skoro až hypnotizovala svoje diváky.) Zatím co při poslechu rádia můžeme také odpočívat, zavřít oči nebo i usínat. Nezatěžuje naše oči a přináší nám užitečné informace, pokud si správně vybereme rozhlasovou stanici nebo pořad.

Loni jsem začala poslouchat rozhlasové hry a stalo se to pro mě skoro každodenní záležitostí. Velký rozdíl je mezi viděným dramatem v divadle a dramatem, které vnímáme jen sluchem. Rozhlas umožňuje některým hrám úplně nový rozměr zpracování. V podstatě je mnohem svobodnější ohledně inscenování jinak třeba velmi složité hry. Zvuk má v dnešní době neskutečné možnosti, jak vyjádřit také vnitřní pocity postav. Doufám, že tento fenomén rozhlasových her a celkově mluveného slova se bude stále více rozrůstat.

Většina rozhlasových stanic bohužel propadá reklamě, jako většina médií v současnosti. Nevím, jak by se proti tomu dalo bojovat. Bohužel je stále hodně lidí, kteří to tak nepociťují a nechají se snadno zmanipulovat. Ale to tu bylo vždy a asi bude i nadále.

Chtěla bych se zamyslet nad tím, jakou funkci má rozhlas v dnešním světě. Ráda bych zmínila možnosti a výhody rozhlasové hry, které napsal Jan Czech v úvodu knihy Jana Vedrala. „Upřímně řečeno nedá se říci, že by rozhlasové dramatické umění dnes stálo v popředí zájmu zasvěcené i nezasvěcené veřejnosti a ti, kteří je soustavně a systematicky sledují, jsou spíše rozhlasovými fajnšmekry, než posluchači, podílející se na dosahování velké sledovanosti. Jenomže právě tato okolnost má své výhody, zejména vůči televizi, se kterou bude rozhlas – chtě nechtě – jako masové médium vždy trochu srovnáván. Rozhlasoví dramatičtí autoři dnes totiž nejsou nijak omezeni diktátem televizních producentů a manažerů, penězi, ratingem a sharem, poptávkou často pokleslého vkusu diváků, vhodným či nevhodným skladebným kontextem, snahou být „in“, zautomatizovaným sledováním sledu pořadů, ke kterým nemají diváci (posluchači) žádný vztah a které si nevybírají. [...] Rozhlasoví inscenátoři nejsou nijak omezeni v tzv. „prostředcích“, je jim více méně jedno, zda se jedná o interiér nebo exteriér, v jaké době se děj odehrává, zda bude vyžadovat speciální dobové kostýmy, reálie, rekvizity, stavby apod. Obvykle rozhlas nemá starosti ani s honoráři, neboť většina dnešních velkých herců považuje účinkování v rozhlase za čest a důstojnou uměleckou příležitost a má právem za to, že se jejich kreace dostane do dobrého kulturního kontextu.“[1]

Uvědomila jsem si, že skutečně herci většinou chodí do seriálu a celkově do televize hlavně kvůli zviditelnění a penězům. Ale rádio, kde je v podstatě nikdo nevidí, navštěvují určitě mnohem raději. Váží si nabídky spolupracovat s rozhlasem, protože cítí jistotu, že se bude jednat o seriózní věc. Pořady ČRo nám často umožňují náhled na konkrétní problém z různých stran a svobodu vyjádřit také svůj osobní nebo pracovní názor přímo v éteru. To mi přijde neuvěřitelné.

Stále mluvím o ČRo, takže samozřejmě u jiných (komerčních) rozhlasových stanic to nemusí být pravda, ale myslím, že celkově je rádio považováno více za kulturní záležitost než třeba již zmiňovaná televize. Doufám, že přes všechny vymoženosti si rozhlas udrží svoje místo a pro lidi se stane opět věrným společníkem, který jim bude umožňovat svůj osobní rozvoj.

Většina rozhlasových stanic přijala fenomén populární hudby a „tragických“ zpráv, který zřejmě odkoukali z televize. Je to problém, protože rádio má na lidi velký vliv. Slyšíme ho snad každý den, i kdybychom sami nechtěli. Ve městě, když si potřebujeme něco nakoupit nebo při jízdě autem je to velmi oblíbená činnost. Naštěstí dnes již převládá hudba jako taková a prodavači si pouští svojí oblíbenou hudbu, ale to si každý dovolit nemůže. Takže když se rozhodneme nakupovat ve velkém obchodním domě, jsme tím také odkázáni na hudbu, která by se tzv. měla líbit všem. Možná jsem v tomto ohledu již velmi skeptická, ale rádio jsem přestala poslouchat již před pár lety a televizi vidím jen párkrát za rok. O to větší překvapení pro mě bylo znovuobjevení ČRo, který jsme poslouchali doma (stále posloucháme) a se kterým jsem vyrůstala.

Oblíbila jsem si stanici ČRo 3 - Vltavu, hlavně kvůli mému studiu divadelní vědy. Internetová podoba se mi velmi zamlouvá, hlavně využívám možnosti STREAMU. Sice si myslím, že vizuální stránka plní jen doplňující funkci, ale textová informace ke konkrétnímu programu je někdy velmi užitečná a přínosná. Možnost volby a výběru je podle mě velmi důležitý. Podle mě Čro oslovuje snad všechny věkové skupiny a pro všechny má něco připraveno. Můžete se rozhodovat také podle nálady, jestli zvolíte možnost informovat se nebo jen poslouchat zajímavou hudbu. Zjistila jsem, že vážná hudba se dá poslouchat i doma a ne jenom v divadle. Jak jsem již uvedla výše, myslím, že video k rádiu opravdu nepatří, nemá ho zapotřebí. Já jsem nikdy neměla potřebu využít tuto funkci a dívat se, jak si lidé ve studiu povídají. Připadá mi to jako ztráta času.

Tak jsem velmi ráda, že si rádio na rozdíl od ostatních médií snaží uchovat svojí původní funkci a to především vzdělávací. Proč by nás média měli stále jen ovlivňovat a nedávat možnost volby, udělat si na věc vlastní názor?