Vymezení termínu underground z pohledu českých teoretiků

květen 2013 Lukáš Václavík Glosaria 2013

Při prostudování níže uvedené literatury se dá poměrně rychle dojít k závěru, že zájem o tento fenomén a snaha jej definovat jsou od počátku 90. let minulého století značné. Už když nahlédneme do Chaloupkova Příručního slovníku české literatury, nalezneme poměrně rozsáhlé heslo charakterizující Undergroundjako „neoficiální či přímo protioficiální projevy nejen tvůrčích či výkonných umělců, ale i publika“, jako pojem, který se vztahuje „celkově ke způsobu života a projevům osobnosti tam, kde to nějak souvisí s kulturním zaměřením“ (Chaloupka 2005: 1014). Z této definice lze usuzovat, že se jedná o dosti komplexní kulturní jev, který nezahrnuje pouze samotnou uměleckou tvorbu nebo jen postoj k určitému výseku reality. Jako příklady jsou následně uvedeny např. hnutí hippies či Beat generation, ze kterých vykrystalizovala základní charakteristická vlastnost undergroundu: společenská revolta nebo nesouhlas s tzv. establishmentem, tj. stávajícím hodnotovým systémem a s ním provázaným systémem politickým. Český underground pak Chaloupka rámuje 70. a 80. lety minulého století, i když připouští, že jisté undergroundové prvky zde byly přítomny i v 60. letech. Jádro českého undergroundu podle něj představovala především hudební scéna ovlivněná právě generací hippies a Beat generation, a později také okruh literární tvorby směřující k protestu, nesouhlasu a vzdoru. Chaloupka ovšem zmiňuje i širší společenské a kulturní vazby, v neposlední řadě pak i fakt, že do označení underground vtěsnával komunistický režim vše, co jím nebylo povolené a uznávané (Chaloupka 2005: 1014–1015).

Pojem „český underground“ se teoreticky začal vymezovat již na počátku 90. let 20. století; v řadě publikací se o definování pokoušeli samotní představitelé českého undergroundu. Egon Bondy v článku Kořeny českého literárního undergroundu v letech 1949–1953 z roku 1990 chápe underground jako jednu ze složek tzv. neoficiální kultury s prvky jakési kontrakultury, která se vymezuje vůči té oficiální, režimem povolené a schvalované. Charakteristickým rysem undergroundu jsou podle Bondyho přesahy do mnoha oblastí kulturní praxe, od provozování rockové hudby až po výtvarné umění, a dokonce i filozofii. I přesto nebyl podle Bondyho underground doménou intelektuálních vrstev: nejsilněji zasáhl široké vrstvy mládeže dělnického původu, zvlášť v době svého vzniku v letech 1972–1973. Kořeny českého undergroundu spatřuje Bondy již v 50. letech, a to zejména v dílech, která pak byla „pravým“ undergroundem znova nalezena a rozšiřována. Především se jedná o surrealisty konce 40. let a samizdatovou literaturu téže doby, zvláště pak edici Půlnoc, vznikající v letech 1949–1953 (Machovec et al. 2008: 61).

Dalším stěžejním textem teoreticky reflektujícím fenomén undergroundu je článek O české undergroundové kultuře 70. a 80. let (rovněž z roku 1990) Ivana Martina Jirouse, jednoho z hlavních představitelů českého undergroundu. Jirous v článku nastiňuje významovou genealogii samotného pojmu. Počátkem 70. let byl používán jen pro rockovou hudbu (Plastic peoples of the Universe), která čím dál více oslovovala mladou generaci, především bezprizornou mládež z dělnických kruhů. Při vymezování prostoru undergroundové kultury se Jirous shoduje s Bondym, definuje ji však jako tzv. „druhou kulturu“, paralelní s kulturou oficiální a na ní nezávislou (Machovec et al. 2008: 77). Hlavní rys undergroundu v rámci druhé kultury pak spatřuje především v její tendenci zaujímat pozice na okrajích společnosti (Machovec et al. 2008: 78).

Martin Machovec vymezil underground jako specifickou aktivitu alternativní kultury v komunistickém režimu, taženou okruhem vyznavačů nekomerční rockové hudby, jejichž aktivity se později rozšířili do dalších oborů kulturní činnosti. Machovec chápe underground jako aktivity „neoficiální, nepovolené (…), vždy de facto nelegální, přičemž tyto aktivity jsou – vzhledem k povaze režimu – diskutovatelné zejména pro léta padesátá a sedmdesátá“ (Machovec et al. 2008: 99–100).

Podobně je vymezen underground v knize Alana et al. Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989. Alan zde, stejně jako předešlí, zařazuje underground do širšího spektra tzv. alternativní kultury, která je více či méně nezávislá na oficiální kultuře komunistického režimu. Underground je užší oblastí této sféry (je tak oddělen např. od disentu) a některými svými specifickými vlastnostmi se liší od ostatních projevů alternativní kultury. Alan jej především spojuje „s tvůrčími a intelektuálními aktivitami a jejich sociálně-politickým kontextem“ (Alan et al. 2001: 6). Výraznou vlastností undergroundu je pak podle něj na rozdíl od řady jiných alternativních subkultur vědomý odklon od vládnoucích kulturních proudů, především pak absolutní odmítnutí či ignorování totalitního režimu nebo jeho institucí. I přes mnohotvárný vývoj jej jednotí „výrazná orientace na oblast umění, lpění na tvůrčí nezávislosti, uzavřenost do vlastního světa a s tím spojené utváření relativně úzkých kulturních enkláv. A také důrazné odmítání názoru, že jde o primárně vědomý politický postoj“ (Alan 2001: 19). Mezi formální projevy undergroundu pak Alan zahrnuje počáteční amatérismus a laický zájem, osobitou poetiku charakteristickou používáním slangu, vulgarismů, naturalismu sexuálních scén, dále také ignoraci standardního chování, velkou míru asociálnosti a napodobování vzorů, především rockerů a beatniků. Z toho hlediska tak Alan vymezuje underground ne pouze jako uměleckou tvorbu, ale i jako životní styl (Alan 2001: 19).

Martin Pilař je jedním z autorů, kteří se české undergroundové kultuře věnují systematicky a zkoumají ji vskutku do hloubky, a to i přesto, že pojem „český underground“považuje za velmi široký, nejasný a jen těžko definovatelný, zvlášť po roce 1989. Pilař se v publikaci Underground nejdříve zaměřuje na již vzniklá vymezení pojmu. V této části publikace nechybí ani výše zmínění autoři a třeba Václav Černý nebo Johanna Possetová – ta se jako jedna z prvních pokusila o vymezení undergroundu v několika bodech: (1) radikální odmítání jakéhokoliv nátlaku, ne však v rovině politické, ale spíše ve smyslu ignorace stávajícího systému, tzv. establishmentu; (2) zřeknutí se závazného uměleckého programu; (3) zdůrazňování autentičnosti v životě i v umění; autentičnosti se dosahuje používáním např. již zmíněného hovorového jazyka, slangů, vulgarismů či porušováním společenských a kulturních tabu; (4) vymezení se vůči totalitním strukturám. Pilař poukazuje na spornost posledního bodu, který totiž např. vylučuje existenci českého undergroundu po roce 1989 (Pilař 1999: 27–28). Podle Pilaře je pro underground také typické vědomé odmítnutí stávajících hodnot a zhnusení systémem, jakož i s tím související dobrovolné vstoupení do undergroundu; zařazení se do tohoto alternativního proudu tedy není zapříčiněno vyděděností či neschopností prosadit se v běžném životě (Pilař 1999: 14).

Jistou syntézu všech charakteristik českého undergroundu můžeme nalézt v Lexikonu teorie literatury a kultury, kde je definován jako „hnutí v rámci české nezávislé kultury od konce 40. let do konce 80. let 20. století (…), jako opozice vůči oficiálně prosazované kultuře socialistického Československa; chce být na ni nezávislý a pokouší se vytvořit kulturu a částečně i společenskou komunitu.“ (Nünning 2006: 837). Autor tohoto hesla vidí kořeny undergroundu již v hnutí Sturm und Drang, v prokletých básnících, dekadenci, avantgardě, Beat generation, hippies či punku. Pro český underground je pak jako zdroj uvedena revolta Gellnerova či Šrámkova, Ladislav Klíma, Deml a Skupina 42. Pro český underground 70. a 80. let 20. století je však důležité, že nesleduje politické cíle, ale spíše usiluje o nezávislost (Nünning 2006: 837). Po formální stránce je patrná nejednotnost a neucelenost jeho projevů, spíše se tedy jedná o způsob života založený na „sdílení okraje, často až na hranici sociální vyděděnosti“ (Nünning 2006: 837). Při výčtu vlastností pak Nünning vychází z již výše zmíněných. Podobně je pojem chápán i Ústavem pro studium totalitních režimů, který zveřejňuje výsledky výzkumu na svých internetových stránkách, i když český underground pro své účely pojímá poněkud úžeji. Pojmem tak označuje především „literární a umělecké projevy, případně (…) samizdatové vydavatelské aktivity“, i když zohledňuje i fakt, že se jednalo o „společenství se specifickou ideovou orientací a hodnotovou preferencí“ (USTRCR 2008).

I přesto, že teoretici se na některých detailech v otázce vymezení českého undergroundu neshodnou, nebo v některých případech rezignují na definovatelnost tohoto fenoménu, lze říci, že český kulturní underground je díky nim poměrně identifikovatelný a ustálený pojem. Náročnost tohoto úkolu spočívá zejména v komplexnosti zkoumaného fenoménu a zároveň jeho rozostřených hranic, především v rovině vztahů s dalšími proudy či programy spadající do oblasti alternativní kultury. Problém pak působí rovněž to, že obecně pojem „kulturní underground“označuje zpravidla širší spektrum „alternativních“ kulturních proudů, než je tomu v případě undergroundu českého.

Literatura:

Alan et al. 2001: ALAN, Josef (ed.). Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989. Praha: NLN, 2001.

Buchtelová et al. 2005: BUCHTELOVÁ, Růžena (ed.). Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.

Chaloupka 2005: CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury: Od počátku do současnosti. Brno: Centa, 2005.

Machovec et al. 2008: MACHOVEC, Martin (ed.). Pohledy zevnitř: Česká undergroundová kultura ve svědectvích, dokumentech a interpretacích. Příbram: Pistorius a Olšanská, 2008.

Nünning 2006: NÜNNING, Ansgar (ed.). Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host, 2006.

Pilař 1999: PILAŘ, Martin. Underground: Kapitoly o českém literárním undergroundu. Brno: Host, 1999.

Pilař 2012: PILAŘ, Martin. O různých možnostech pohybu českým undergroundem [online]. 24. 11. 1998 [citováno 26. 5. 2012]. Dostupné z: http://www.britskelisty.cz/9811/19981124g.html

USTRCR 2008: Historie českého undergroundu [online]. 2008–2012 [citováno 26. 5. 2012]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/historie-ceskeho-undergroundu